Dávnější historie smečky

Historie Xikuratu, nebo také Nefritového údolí, jak se toto území nazývalo dříve, není známa nějak moc do minulosti. Ví se, že smečka Měsíčního svitu zde žila už po několik generací, že už předtím zde byli nějaké vlčí smečky, jenže co bylo ještě dříve? V tom se legendy různí. Ostatně, legend jsou stovky a vážou se ke spoustě věcí v Xikuratu. 
My začneme od těch známých událostí. Nejsou zas tak dávné.
Arwenův děd se jmenoval Krailse a jeho partnerka byla Jimain. Vedli smečku moudře a spravedlivě, vlci je měli velmi rádi. Ostatně, i oni dva se měli velmi rádi. Nebyl to žádný svazek z nutnosti, avšak ze srdce a z lásky. Problémem bylo, že Jimain nemohla porodit dědice, jelikož byla neplodná. A nakonec byli donuceni poprosit o pomoc démona, tříocasou vlčici Miru, která jim sice dala vlčata, ale mělo to i svůj háček. Syn, dcera a pak Meřino vlastní štěně, sameček. Jenže když se přišla na vlčata podívat, zjistila, že v budoucnosti třetího, jejího syna, je jen temnota a krutost. Řekla Jimain, že ho musí zabít, ta to však nedokázala a raději ho dala k vlčatům omegy, která se shodou náhod narodila ve stejný den. Bohužel se stalo, že vlčata prohodila, což se po nějaké době začalo projevovat. Koro, jak byl "jejich" syn pojmenován, byl krutý a zlý, ale Krailse ho stále vychovával k vládě, nevšímajíc si důkazů, že se stala chyba. Acerbis, jak byl pojmenován jejich pravý syn, považovaný za Miřina potomka, zatím vyrůstal jako syn omegy. Místo ve smečce si musel těžce vydobít, stejně tak přátelství ostatních. 
Po smrti Krailseho se vlády ujal Koro, ale nebyli to dobré časy. Smečka se téměř rozpadla, nikdo nebyl šťastný a všichni žili ve strachu z vůdce. Acerbis, stejně jako spousta dalších vlků, byl vyhnán. Jimain, která pochopila svůj omyl, ho jednoho dne nalezla, aby mu prozradila pravdu a když se tak stalo, Acerbis začal trénovat na boj se svým bratrem a nakonec se jednoho dne vrátil a jak Kora, tak Meritu, která byla jediný, kdo se svého bratra ještě zastával, porazil a vyhnal do zeměl vyhnanců. 
Po této události se stal Acerbis alfou, tak jak měl být. Byl moudrý, statečný i silný, přesně jako jeho otec. Smečka znovu začala vzkvétat. Znovu tu byl někdo, kdo se o Xikurat staral. Acerbis si jednoho dne samozřejmě našel partnerku, jak se na každého správného vlka sluší a patří. Partnerkou byla Arkanta, bílá vlčice, která přicestovala odněkud... z daleka. Brzy mu dala i mláďata, syna Arwena s rudou srstí a dceru Amayu. 
Nikdo nevěděl, co se stalo, ale Acerbis co chvíli někam začal odcházet, ve smečce se zdržoval jen krátce. Hodně cestoval, snad ani Arkanta nevěděla, kam odchází. Za jeho nepřítomnosti se o smečku starala ona a bety, Miremel a Lockeiro. V té době už bylo ve smečce mnoho vlků, více než ve smečkách bývá, a tak bylo těžké vše zvládnout, zejména po někoho, kdo se nikdy neučil jaké to je být vůdcem. A tak jednoho dne smečku opustila i Arkanta. Vlčata dala pohlídat jinou vlčicí a slíbila, že se brzy vrátí. Vrátila se, avšak ne brzy. Nicméně důležité je, že se vrátila ve stavu, kdy nebyla schopná vést smečku. Bety dělaly co mohly, ale jednoho dne se objevilo několik nepřátelsky smýšlejících vlků a zničili tak i ten křehký dojem toho, že je stále vše v pořádku. Členové postupně odcházeli, až nezbyl nikdo. Arwen a Amaya zmizeli, stejně jako jejich rodiče, dříve než byli dostatečně staří na to, aby se ujali vlády.
Miremel se však smečky nehodlala vzdát. Sama se stala vůdkyní, sehnala zpět většinu členů. Znovu obnovila slávu a moc smečky Měsíčního Svitu. Její vláda byla dlouhá, však ne moc klidná. Poprvé zemřela rukou lidského lovce a smečku po ní musela vést vlčice Imala. Avšak Miremel oživla a vrátila se ke své smečce. Znovu zemřela v zubech vyhnance, Alfy jediné vyhnanecké smečky, která však zase zanikla po tom, co z bojiště onen vlk, Linger, zmizel. 
A zde se dostáváme k blízké minulosti... 

Historie Xikuratu, nebo také Nefritového údolí, jak se toto území nazývalo dříve, není známa nějak moc do minulosti. Ví se, že smečka Měsíčního svitu zde žila už po několik generací, že už předtím zde byli nějaké vlčí smečky, jenže co bylo ještě dříve? V tom se legendy různí. Ostatně, legend jsou stovky a vážou se ke spoustě věcí v Xikuratu. 

My začneme od těch známých událostí. Nejsou zas tak dávné.

Arwenův děd se jmenoval Krailse a jeho partnerka byla Jimain. Vedli smečku moudře a spravedlivě, vlci je měli velmi rádi. Ostatně, i oni dva se měli velmi rádi. Nebyl to žádný svazek z nutnosti, avšak ze srdce a z lásky. Problémem bylo, že Jimain nemohla porodit dědice, jelikož byla neplodná. A nakonec byli donuceni poprosit o pomoc démona, tříocasou vlčici Miru, která jim sice dala vlčata, ale mělo to i svůj háček. Syn, dcera a pak Meřino vlastní štěně, sameček. Jenže když se přišla na vlčata podívat, zjistila, že v budoucnosti třetího, jejího syna, je jen temnota a krutost. Řekla Jimain, že ho musí zabít, ta to však nedokázala a raději ho dala k vlčatům omegy, která se shodou náhod narodila ve stejný den. Bohužel se stalo, že vlčata prohodila, což se po nějaké době začalo projevovat. Koro, jak byl "jejich" syn pojmenován, byl krutý a zlý, ale Krailse ho stále vychovával k vládě, nevšímajíc si důkazů, že se stala chyba. Acerbis, jak byl pojmenován jejich pravý syn, považovaný za Miřina potomka, zatím vyrůstal jako syn omegy. Místo ve smečce si musel těžce vydobít, stejně tak přátelství ostatních. 

Po smrti Krailseho se vlády ujal Koro, ale nebyli to dobré časy. Smečka se téměř rozpadla, nikdo nebyl šťastný a všichni žili ve strachu z vůdce. Acerbis, stejně jako spousta dalších vlků, byl vyhnán. Jimain, která pochopila svůj omyl, ho jednoho dne nalezla, aby mu prozradila pravdu a když se tak stalo, Acerbis začal trénovat na boj se svým bratrem a nakonec se jednoho dne vrátil a jak Kora, tak Meritu, která byla jediný, kdo se svého bratra ještě zastával, porazil a vyhnal do zeměl vyhnanců. 

Po této události se stal Acerbis alfou, tak jak měl být. Byl moudrý, statečný i silný, přesně jako jeho otec. Smečka znovu začala vzkvétat. Znovu tu byl někdo, kdo se o Xikurat staral. Acerbis si jednoho dne samozřejmě našel partnerku, jak se na každého správného vlka sluší a patří. Partnerkou byla Arkanta, bílá vlčice, která přicestovala odněkud... z daleka. Brzy mu dala i mláďata, syna Arwena s rudou srstí a dceru Amayu. 

Nikdo nevěděl, co se stalo, ale Acerbis co chvíli někam začal odcházet, ve smečce se zdržoval jen krátce. Hodně cestoval, snad ani Arkanta nevěděla, kam odchází. Za jeho nepřítomnosti se o smečku starala ona a bety, Miremel a Lockeiro. V té době už bylo ve smečce mnoho vlků, více než ve smečkách bývá, a tak bylo těžké vše zvládnout, zejména po někoho, kdo se nikdy neučil jaké to je být vůdcem. A tak jednoho dne smečku opustila i Arkanta. Vlčata dala pohlídat jinou vlčicí a slíbila, že se brzy vrátí. Vrátila se, avšak ne brzy. Nicméně důležité je, že se vrátila ve stavu, kdy nebyla schopná vést smečku. Bety dělaly co mohly, ale jednoho dne se objevilo několik nepřátelsky smýšlejících vlků a zničili tak i ten křehký dojem toho, že je stále vše v pořádku. Členové postupně odcházeli, až nezbyl nikdo. Arwen a Amaya zmizeli, stejně jako jejich rodiče, dříve než byli dostatečně staří na to, aby se ujali vlády.

Miremel se však smečky nehodlala vzdát. Sama se stala vůdkyní, sehnala zpět většinu členů. Znovu obnovila slávu a moc smečky Měsíčního Svitu. Její vláda byla dlouhá, však ne moc klidná. Poprvé zemřela rukou lidského lovce a smečku po ní musela vést vlčice Imala. Avšak Miremel oživla a vrátila se ke své smečce. Znovu zemřela v zubech vyhnance, Alfy jediné vyhnanecké smečky, která však zase zanikla po tom, co z bojiště onen vlk, Linger, zmizel. 

A zde se dostáváme k blízké minulosti... 

Arwenův příchod

"Co...?"
"Smečka Měsíčního Svitu. Počkat... to myslíš vážně?! Ty neznáš Smečku Měsíčního Svitu?"
"Jasně, že znám. Ptal jsem se jen co s ní chceš... chápeš..."
"Chci ji vést." Řekl Arwen vážným, ale přesto klidným způsobem, ve kterém však neskryl záchvěv zasnění, který šedákovi neušel. Wind se snažil jak jen to šlo, ale po necelých třech vteřinách vyprskl smíchy. Když ale spatřil krvelačný Arwenův pohled, s určitou námahou nasadil špatně předstíraný vážný výraz. 
"Je ti to k smíchu?!" Pokračoval Arwen. "Smečka je právem moje a já si ji vezmu! Já jsem dědic, mám v sobě krev Alfy! A budu Alfa, stejně jako byl můj otec. A jsem připravený bojovat s kýmkoli, kdo se mi postaví! ...a klidně začnu pomateným starcem, pokud bude nutné." Probodnul dědic šedáka zlostným pohledem, načež šedák znovu vyprskl smíchy.
"Chceš smečku?" Uchechtl se Wind. "Tady ji máš! Je celá tvoje! Teď když mne omluvíš, půjdu počítat stromy. Chápej, přeci jenom je s nimi větší zábava, než s tvojí smečkou... třeba nejsou imaginární..."
"Jak se opovažuješ?! Já jsem dědic-"
"-dědic ničeho! Smečka Měsíčního Svitu není, je mi to převelice líto, ale přišel jsi pozdě. Jsou tu stromy, hlína, ty a já. A já jsem spíš na bělky, takže-"
"-CO ty o tom můžeš vědět, hm?! Proč se s tebou vůbec bavím, nejsi k ničemu! Jsi zbytečnej teď a byl bys zbytečnej i kdybych tě zabil. nenažrala by se z tebe ani sova..."
"A to je přesně důvod proč mě nezabíjet. A co o tom můžu vědět? Ach, Arwie... to jsi ještě nepobral základní zákonitosti života? Čím starší, nudnější a odpudivější je ten s kterým mluvíš, tím větší pravděpodobnost bude, že má pravdu. Wow... cejtím se skoro jako ty prorocký zmetci ze Země Vyhnanců... dokonce i  mluvím z cesty... wow... Na co tak zíráš, huh? Ah, to jméno? Jak jsem řekl, vím spoustu věcí, Arwene, velevážený synu Acerbisův. Hah, k čemu ti to teď je, pověz, ó převeliký dědici..." ucedil Wind aniž by o něj alespoň zavadil pohledem. "Jsme na tom stejně, chápeš? Já - moc starej na to abych vůbec chcípl, jsem teď na stejný úrovni jako ty... ty jenž jsi byl vychováván k vládě... jistým způsobem je to krásný..." Promlouval šedák do větru.
"Kdo jsi?" přerušil po chvíli Arwen ticho. "Kdo jsi a co všechno víš o smečce? Jestli je to pravda... to co říkáš, jak se to stalo?"
"Jsem Wind... nebo Wind Theif, jestli na tom nějak záleží. A ohleně smečky... mhmmm... to je na dlouho... musíš pochopit,  zrovna dneska jsem měl v plánu počítat jehličí támhletoho stromu... doufám, že to aspoň uděláš za mě, když už mě chceš vyrušovat kvůli nesmyslnýmu tlachání. Tak jo, Vezmu to rychle. Tvůj táta... Acerbis, mám pravdu? Jasně, že mám. Byl jsem členem jeho smečky, tý původní. Jo... jsem kurva strarej, ale tohle zírání ti nesluší. Vlastně jsem dokonce oddával Arkantu a Acerbise. Takže tak to začalo. Dál asi víš... nevím kam Abis šel. Taky jsem to nechápal. Ale doteď to respektuji. Bral jsem ho jako bratra... určitě měl důvod... musel mít... Každopádně, pak to chvíli táhla Ark. Bohužel od chvíle kdy zešílela to už holt dlouhý trvání nemělo. Nedělej překvapenýho. Kdyby jí nepřeskočilo, mohla to táhnout doteď. Mhmm... A pak přišla Miremel. Byla taky jedna z původní smečky, vlastně to byla beta, takže to dává i docela smysl. To bylo taky v pohodě, dokud jí to nepřestalo bavit a nepředala to Imale." Odplivl si šedák a se znechuceným výrazem pokračoval. "Čubka... byla tam sotva čtrvt roku a vyhodila mě ze smečky. Pak už jsem se nevrátil. Nikdy. A pak, když vyhodila dalších několik náhodně určených členů, aby nebyla nuda, nebo z podobně závažných důvodů..." přecházel Windův hlas skoro až do vrčení. Nadechl se a pokračoval: "tak odešla, hah... není to směšný? A tak si to vzala zpět Miremel. Možná bych se i vrátil, ale ač to mne samotného překvapuje, zdá se, že mám v sobě přeci jen alepsoň kapičku cti... Pak se za horama nějak prapodivně spojili vyhnanci. Nevím co za tím bylo, ale nic hezkýho je spojovat nemohlo... Věř mi, vyrůstal jsem tam, ať je sjednotilo cokoliv, je dobře, že už je to pryč. Tam za horama se stal Linger. Nemám tušení co to kurva je, ale ani to vědět nechci. Viděl jsem ho jenom jednou v životě a to zrovna ve chvíli, kdy se proměnil do nějakýho ohnivýho ptáka, potom co zabil Miremel. A to nekecám, viděl jsem to vlastní oči. Každopádně to on byl ten co sjednotil vyhnance. No... teď už je to jedno. Linger je ptáček a vyhnanci jsou zas svině, všechno je zas v normálu. Pak, když umřela Miremel, ujala se smečky Rena. A ta zmizela. Konec příběhu. Chceš pokračování? Tak se předveď, protože to je teď na tobě. A teď táhni. Svojí část jsem splnil. Teď jdu dospat to o co jsi mne obral. Tak už nečum, támhle máš  jehličí, to už jsi to spočítal, huh?" Arwen otočil hlavu ke stromu a změřil si jehličí pohledem. Už se chystal odpovědět, ale když po nějaké chvíli zírání na strom otočil hlavu, šedák už tam nebyl.
 

Po pár týdnech od Arwenova prvního setkání s Windem spolu oba vlci uzavřeli dohodu. Všichni kdo nechtějí Arwenovi přísahat oddanost - Wind Theifem počínaje - musí nastoupit do Horské hlídky v Pohoří Sokolů a hlídat hranice mezi zemí vyhnanců a tím ostatním, nebo budou sami vyhnáni. Nikdo ze členů Smečky nemá právo napadat, ani jakkoli omezovat konání hlídky a jejích členů. Pokud bude hlídka v nesnázích, je Arwenovou poviností zapojit se do řešení problému - nejlépe poskytnutím některých členů smečky hlídce. Členové hlídky nemají právo motat se do záležitostí vyhnanců, nebo smečky, jejich jediná práce je konat svou povinnost a držet vyhnance v pustině za Pohořím Sokolů. 

Nejbližší Herní Akce: 
  • --- XXX ---
Coming soon:
  • Vzhledy
  • Neherní postavy (Ok... not so soon.)
Aktuální stav ve Xikuratu 
Po Thunderově návštěvě je podstatná část lesa u jezera zničená. Jinak ale zatím celé údolí prosperuje. Kdy se tato situace změní je však jen otázkou času. Telesphoros, Acantha i Reklan obdrželi zprávu o přicházejícím Kahalliem. Jak s ní naloží se však pravděpodobně dozvíme až ve chvíli, kdy místo měsíce vysvitne rudé slunce. 
Krom zpárvy o Kahalliem, si však stromy i zvířata šeptají i o příchodu někoho jiného. Právě toho, před kterým jeden z nejstarších členů hlídky Xikurat tolikrát varoval. Může to být ale pravda? Odpověď s jistoutou znají jen dvě stvoření. Budoucnost celého Xikuratu leží v tlapách tří bohů, dvoumesíčního vlčete a jedné vlčice. Jak se zachovají?
 
Více o momentální situaci (počasí atp.) ZDE.