Erewin

 

 

Druh

Vlk bílé krve.

Zařazení

Vyhnanec (žije na území smečky)

Věk

3,5

Náboženství

Ani neví, jaká náboženství tu jsou.

Povaha / Příběh / Ostatní důležité

Erewin je bělák, úplně celý. Jeho srst přímo září bělostí (jako vypraná v Perwollu). Působí Mohutně, i když to úplně není pravda. To hlavně díky dlouhé a husté srsti, kterou má díky prostředí, ve kterém žil. Jako každý vlk bílé krve má jedno oko zakalené, tedy i slepé. Právě skrze toto oko ukazuje Erewin ostatním vize. Druhé oko má jasně fialové.

Dříve na Aarethu býval Erewin uznáván, bílou krev si leckdo cenil, ale tady je to jiné. Moc krve Aarethu nikdo nezná – a on zase nezná zdejší magie, ani zvyky. Má tedy oprávněný důvod k jisté ostražitosti. Tedy, s každým vlkem, kterého potká se hned do řeči nedává. Ale na to kolik staleté nenávisti koluje v jeho žilách, je Erewin vlastně v rámci mezí docela přátelský.
Sám si svou povahou zrovna jistý není, sice je tak nějak vnitřně rozhodnutý, že jeho hlavní cesta je dobro, nikdy si ale není jist, zda vůbec dokáže rozeznat dobro od zla. Nikdy nebyl schopen určit zda je jeho krev prokletí, či dar. Vlastně je toho jen velmi málo, co se určit odváží. Proto taky většinu času tráví přemýšlením, ale nikdy to nikam moc nevedlo. Dalo by se říct, že ve snaze nikomu neublížit, si v hlavě urovnával priority tak dlouho, až ztratil přehled, kdo vlastně je.
Rew nikdy nechtěl být v pozici vůdce, nebo o čemkoliv rozhodovat – čemuž se na Aarethu bohužel vždy nevyhl. Jediné, o čem rozhoduje dobrovolně je v co (a v koho věří). Tyto myšlenku mu prostě nedají spát! Chvíle, kdy nepřemýšlí nad tím co je vlastně dobré, jsou velice vzácné. Stejně jako chvíle, kdy ho jeho svědomí nechává klidným. Přesto se snaží klidně alespoň působit. A to v každé situaci, což se mu konec konců docela daří.
Když už si vybere nějakého „vůdce“, dokáže mu být věrný. V těhle věcech je Rewin docela staromódní, nikdy by neporušil už daný slib (pokud je to v jeho silách), nikdy by nezradil a tak dále. Někdy bývá až moc vážný, lehkomyslnost a vtipkování kolem vážných věcí holt není Aarethský styl. Také jeho mluva je o něco 'vznešenější' než mluva vlků zdejších. 

A jak se sem vůbec dostal?

,Erewin SnowBorn, prvoroz-''
,,prvorozený bílé krve." Skočil Rewin vlkovi do řeči. ,,Ano, to jsem já. K věci, prosím. O co jde?" Vlk naproti němu se rozpačitě rozhlédl. ,,Chci jen vizi, nic víc…" Řekl po chvíli a jeho pohled se zarazil na zrezlém kovovém ostnu trčícím ze zkrvaveného sněhu. Vlkovi se sevřel žaludek. Rewin, kterému to neušlo, byl na podobné situace zvyklí. Ale protože dnes nebyl v nejlepší náladě, nebyl tak trpělivý, jako za normálních okolností. ,,Bez krve to nepůjde, jak jistě víš." řekl a čumákem naznačil, ať jde k ostnu. Vlk sice vypadal vyděšeně, ale odhodlal se celkem rychle. Pomaličku došel k ostnu a naprosto dobrovolně si o něj rozřízl tlapu. ,,Teď odstup.'' řekl Rewin ledově klidným hlasem a došel až k ostnu. Vlk odstoupil. Poté Erewin udělal to samé a přesně to místo, kde se lesklo těch pár kapek čerstvé krve potřísnil krví svou. Na to krev začala bublat, vlk opodál zatajil dech. Rewin něco zašeptal a po pár vteřinách začala z krve stoupat tmavá pára, kterou Erewin všechnu nasál a během vteřiny se zkroutil do polohy, o které by jen málokdo řekl, že je jí vlk vůbec schopný udělat, poté se narovnal, otočil k druhému vlkovi a navázal s ním oční kontakt. Právě v tu chvíli se Erewinovo zakalené oko rozjasnilo a začalo druhému ukazovat vizi z jeho vlastního krve. Přitom jeho oko zůstalo pořád stejné. Ani Erewin sám něvěděl, co vlk vidí. Vlkova vize byla pouze v jeho hlavě. Chvíli si bezeslova hleděli do očí, bez jediného pohybu, upřeně a soustředěně – skoro jako by oba byli v jakémsi transu. Poté sebou druhý vlk prudce trhl, Rewin se zacukal, jakoby s ním v tu chvíli něco zacloumalo, otřásl se a otočil zpět k vlkovi, který teď působil podobně vystrašeně, jako podrážděně. ,,Ona… Ty… také jsi to cítil?" Otázal se vlk. ,,Tvá krev, tvá vize." Odpověděl suše Rewin, kterému s vlkem docházela trpělivost.
,,Já… víš… z počátku jsem ti to nechtěl… nechtěl jsem tě zatěžovat, ale… já… ona…„
Erewin se mu zahleděl tak hluboko do očí, až vlka zamrazilo. ,,Chtěl, nechtěl, teď očividně chceš.“ řekl Rewin. ,,Tak směle do toho, co tě trápí tak hrozného, že jsi překonal svůj strach z magie krve?„
Vlk si povzdechl ,,Jmenovala se Lara. Lara z Aarethu, prvorozená, stejně jako ty. Moje Lara… nenáviděla Aareth, nenáviděla bílou krev, nenáviděla dokonce i sebe, ale svou sílu nepoužívala. Až na jednu jedinou vyjímku… vždycky chtěla odejít. Utéct někam daleko – na místa kde Aareth ani neznají, chápeš? A když slyšela o tomhle… Kouzlu? Nevím jak to,u vy bílí říkáte, začala tím být naprosto posedlá. Šlo o jakýsi teleport, či co. Změnilo jí to, jakoby zešílela…mluvila o obětech a vůbec, mluvila o nejrůznějších obřadech… bál jsem se. já…'' znejistil vlk a na chvilku ztichnul. Poté sklopil hlavu. ,,Chtěla mou podporu.. Chtěla se jen dostat pryč, ale já se bál. Bál jsem se jí pomoct a bál jsem se jí zabránit, proto jsem… proto“ Vlkův hlas se zlomil.
,,Proto si jí v tom nechal.'' dokončil Erewin zahleděný do kapek krve ve sněhu. ,,Opustil jsi jí. Utekl jsi a snažil ses zapomenout. A teď tu není. Mám pravdu?" Otočil se Rewin zpátky k němu. ,,Tohle tě vyhnalo až sem, k mé jeskyni, přímo před tvůj největší strach?"
,,Ta vize.“ začal vlk, po chvíli, ignorujíc otázku. ,,Já… cítil jsem její bolest. Jakobych byl v její kůži chápeš? Je v nebezpečí, cítil jsem to… Cítil jsem, že je daleko, ale je. Je naživu vím to. Musíš mi pomoct, musíš…'' vlk zvedl hlavu. ,,Pomůžeš mi?''
,,Nejdřív mi řekni…'' zablesklo se Rewinovi v očích. ,,To co tě sem přivedlo. Byla to dobrá vůle a strach, nebo špatné svědomí..?„
,,Z jedné třetiny strach, z druhé svědomí.''
,,A ta třetí?''
Vlk si ho změřil pohledem. ,,už jsi někdy miloval?''
Erewin se zachvěl. ,,Ne.'' odpověděl po chvíli.
,,Pak jsou to pro tebe třetiny jen dvě.''
Erewin mlčel. Oba mlčeli. Na obloze právě vycházel druhý měsíc. Všude kolem padal sníh.
,,To o co mne žádáš…“ začal Rew po chvíli. ,,Není to nemožné, ale… každá maličkost si žádá oběti – a teleportace vážně není žádná maličkost. Sice mámě narozdíl od tvé Lary my výhodu, teleport zaměřený přímo na ni, ale, abych tohle dokázal potřebuji tři věci.''
,,Mluv''
,,První je náhrdelník Zrádkyně Riany, ten příběh určitě znáš… ale ten shodou okolností mám.''
,,Rudovlasá Riana'' zatajil vlk dech. ,,Samozřejmě, že znám… ale ani jsem nevěřil, že existovala. Co ještě potřebuješ?''
,,Teď to bude těžší. Potřebuji kus Lary. Dráp, zub, byť jen jediný chlup, ale musí být její. A ta třetí věc… třetí a nejtěžší: dobrovolná oběť. Smrt někoho, kdo zemře pro to a jen pro to, aby jsi se dostal za svou láskou… ale pamatuj, krev nelže. Pokud někoho obětuješ bez jeho vůle, nic z toho se nevydaří.'' řekl Erewin. ,,Tak co? Najdeš někoho takového? A zbyl ti z Lary aspoň chlup? Protože bez toho ti nepomohu…"
,,Dobrá'' řekl vlk po chvíli. ,,Mám všechny tři a to teď a tady. Jednou jsme se pohádali… haha, ten zub mám doteď v noze. Přines svůj náhrdelník a dělej co umíš, jen s jedinou změnou v plánu – za Larou půjdeš ty. Musíš… zachraň ji a já ti dám oběť, připravenou zemřít. Stojí přímo před tebou a žádá tě, aby jsi mu to umožnil.'' díval se vlk Rewinovi do očí.
,,Je to tvé poslední slovo?''
,,Ano, je.''
,,Staň se vůle tvá.'' Přikývl Rew a na okamžik zmizel v ledovcové jeskyni.
Skrz tenké vrstvy ledu prosvítalo na hromadu nejrůznějších kamenů světlo. Přesto, že kameny a šperky vypadali opravdu úchvatně, na ně Rew moc ohledy nebral. Prostě se v nic začal hrabat dokud nenašel to co hledal. Tedy zlatý řetízek, na jehož konci bylo zavěšené jakési kovové kolo s dírou uprostřed. Na kole byli vyryté jakési runy, které však Erewin nedokázal přečíst. To hlavně proto, že Rewin číst neuměl. Nabral řetízek na čumák a nechal si ho sjet na krk. V reakci s jeho kůží kolo na konci zavibrovalo, zazářilo a v dutém místě kola se začal otáčet jakýsi obrazec připomínající galaxii. Rianin náhrdelník, teď už Rewin neměl pochyb. Vyběhl z jeskyně kde už na něj čekala oběť. Vlk stál nehybně jako socha. Jeho pohled byl prázdný. Už v něm nebyl strach, ani obavy. Nebylo v něm nic. Vypadal asi jako pohled někoho, kdo čeká na vlastní smrt. Rewin se rozhodl to neprotahovat, slova už nebyla důležitá. Jedním skokem bezvládného vlka srazil k zemi, zakousnul se mu do krku a jedním mocným trhnutím ukončil vlkovo trápení. Stoupl si nad něj a začal cosi šeptat. S každým slovem, které vyslovil začal Rianin náhrdelník zářit mocněji a mocněji. Ve chvíli, kdy jasné bílé světlo dolehlo až ke krvi obětovaného ustalo. Na chvilku, jen na chviličku vše utichlo. -poté se vlkova krev začala samovolně šířit všude kolem Erewina, dokud kolem něj neuzavřela jakési kolo. Ani Erewin sám nevěděl co čekat, do silnějších kouzel se nikdy moc nepouštěl. Přeci jen měl z krve respekt. Poté začal náhrdelník znovu vibrovat a sníh pod Rewinem se začal rychle barvit kví. Rewin cítil, jak ztrácí půdu pod nohama. Cítil správně, nejen sníh, ale i led a hlína – vše se měnilo na krev, skrze kterou se Rewin začal propadat do bezedné temné díry, která se pod krví otevírala. Začal sebou šít, snažil se zachytit drápy za každý kus sněhu, který, se ještě nezměnil, ale bylo už pozdě. Vše v jeho okolí se změnilo na krev. Pohltila ho temnota. Erewin ztratil vědomí.
Na Aarethu po něm zbyla jen jeho jeskyně, mrtvola vlka a rudá kružnice na sněhu, pod kterou bylo však jen několik vrstev solidního ledu, žádná krev, ani propast. Ze nějaký čas to vše zmizelo pod nově napadaných vrstvách sněhu.
****
Probral se s hlavou v blátě. Rianin náhrdelník už u sebe neměl. Zato měl slušně nateklou bouli na hlavě a křeč v půlce těla. Nemotorně se postavil, oklepal a rozhlédl. To co uviděl se mu nelíbilo. Byl zavřený v jakési dřevěné ohradě, všude byla cítit krev a spousty druhů zvířat, mezi nimi také vlci i lidé. Ty ostatní pachy neznal. To čeho si všiml poté se mu však nelíbilo ještě více – pár metrů za ohradou se sušila kůže, vlčí. Erewin tušil co to znamená, proto si pozorně prohlédl zaschlou krev na oné kůži a jeho obavy se vyplnily. Krev Aarethu. *Lara, není -pochyb* uvědomil si Erewin. ,,Promiň, Laro… Zklam-"
,,Ššš, ticho!'' Zasyčel na něj vlk před ohradou, kterého si doteď nevšiml.
,,Uh,kdo-''
,,Ššš!''
,,al-''
,,Drž tlamu!'' Zasyčel vlk potichu, ale dostatečně naléhavě. Poté s určitou námahou odstrčil kus železa před vraty ohrady, která se následně pootevřela. Erewin nejistě vyšel a když znovu otvíral tlamu, druhý vlk ho okamžitě utnul ,,Jo, jo, seš mi vděčnej, a tak dále, hele nemam na tohle čas'' štěknul na něj vlk, který vypadal poněkud rozrušeně. Vlastně se Rewovi zdálo, že ho vlk přímo nenávidí. O to míň chápal jeho chování. ,,nemáš zač, pokračuj rovně, až narazíš na řeku budeš v bezpečí. A ještě něco, příště až se rozhodneš usínat na divnym místě, vyber si něco jinýho než střecha domů jedněch z nejlepších lovců v okolí. O tom jak ses tam dostal mi ani neříkej. A teď táhni! No co tak zíráš, mám ještě práci…''
Erewin už chtěl odpovědět, ale stačil pouhý vlkův pohled a rozmyslel si to. Šedák kývl, otočil se a kulhavou chůzí se vydal někam doprostřed loveckého tábora. Erevin jen nechápavě zakýval hlavou, naposledy se podíval na vlka a poté se vydal k řece. A tak začal jeho nový život v novém světě a v trochu jiném postavení.

Ovládá

V jeho žilách koluje bílá krev. Někdo tomu říká bílá krev, jiní krev Aarethu, někteří také prokletá. Bílou krev může zdědit jen prvorozený. A jen pokud se narodil v Aarethu. Právě díky této krvi a své minulosti je Erewin schopen mnoha věcí, otázkou je jen to, kolik je pro to schopný obětovat. Abyste lépe chápali, Aareth je země. Daleko, předaleko od všeho kolem smečky – na míle by jste se asi nedopočítali. To je způsobeno hlavně tím, že Aareth ani není na tomto světě, je na jiném. Jakém? To ani sám Erewin neví. Ale zpět k věci, Aareth je rozsáhlé území pokryté převážně ledem. Krom zimy, ledu a sněhu tu najdete už jen vlky a čarodějnice z onoho světa. Přesto se tam vážně moc lidí (ani vlků) nenudí! …to ale hned neznamená, že je tam zábava… Stejně jako vlci, tak i čarodějnice byli na tuto ledovou plochu vyhnáni na smrt. Nu, s tou smrtí to úplně nevyšlo, ale jako trest to stačilo. Netrvalo dlouho a vlci začali testovat své namrzlé tesáky na čarodějnicích, čarodějnice začali testovat na vlcích svou novou magii, jejíchž energii čerpali z ledu, spolčovali se navzájem, zabíjeli se – vlci vlky, vlci čarodějnice, čarodějnice vlky, čarodějnice čarodějnice. Po nějaké době už zapomněli na důvod, ale stejně se nezdálo, že by ho kdokoli z nich potřeboval. A tak roky ubíhaly a ubíhaly. Krev se mísila s krví a magie s tesáky – tak dlouho až se tyto dvě složky skloubily. A právě v ten moment se magie začala cenit.
Každý dědic bílé krve v sobě nosí nenávistnou krev vyhnaných na smrt – a s ní i její moc. Díky tomu, že Erewin žil na Aarethu necelé tři roky svého života naučil se toho hodně. Zná spousty kleteb a zná i některé způsoby jak kletby lámat. Jako každý krve Aarethu dokáže podle krve rozeznat příbuzenské vazby. Je schopen skrze vaši krev vidět vize, ale o čem jsou si vybírá krev sama. Ovšem na tyto dvě věci mu stačí jen kapka krve, jenže to není vše co umí. Jak už tu bylo řečeno, Erewin zná spoustu kleteb, ale vše je jen otázka oběti. Bez krve je to jen obyčejný vlk. Ovšem byla to právě síla oběti, která ho dostala až sem – do jiného světa, možná v jiné galaxii, možná v jiném čase.

 

Momentální situace: 

Rewi se jen toulá někde mezi nekončícími pláněmi a pramenem, jakožto jedinými místy, která stihl za svůj pobyt poznat. Pravděpodobně ani neví, že je tu něco jako horská hlídka, pochybuji, že vůbec někdy viděl alespoň velké lesy, natož aby vůbec vědal jak vypadá pohoří sokolů. Možná ho zahlédl jedině zdálky, když šplhal někde kolem pramene, kde si také přivlastnil jesyni. Párkrát se potkal s Windem  a ten ho varoval před  údolím šera, proto nechodí ani pod pramen. Nemá tušení co se děje jinde a je rád, že je rád. S tím, že se nikdy nedostane zpět na Aareth se už i docela smířil.

Nejbližší Herní Akce: 
  • --- XXX ---
Coming soon:
  • Vzhledy
  • Neherní postavy (Ok... not so soon.)
Aktuální stav ve Xikuratu 
Po Thunderově návštěvě je podstatná část lesa u jezera zničená. Jinak ale zatím celé údolí prosperuje. Kdy se tato situace změní je však jen otázkou času. Telesphoros, Acantha i Reklan obdrželi zprávu o přicházejícím Kahalliem. Jak s ní naloží se však pravděpodobně dozvíme až ve chvíli, kdy místo měsíce vysvitne rudé slunce. 
Krom zpárvy o Kahalliem, si však stromy i zvířata šeptají i o příchodu někoho jiného. Právě toho, před kterým jeden z nejstarších členů hlídky Xikurat tolikrát varoval. Může to být ale pravda? Odpověď s jistoutou znají jen dvě stvoření. Budoucnost celého Xikuratu leží v tlapách tří bohů, dvoumesíčního vlčete a jedné vlčice. Jak se zachovají?
 
Více o momentální situaci (počasí atp.) ZDE.