Kaydar (Arwen) *

Jméno:
Kaydar (Původně Zjarri)

Druhé jméno:
Plamen Noci

Druh:
vlk

Pohlaví:
samec

Náboženství:
Vlastní víra (MOŠE)

Zařazení a hodnost:
Hlídka - Bojovník

Datum narození:
28. 7. 2014

Schopnosti: 
Magie: oheň, vzduch
Schopnost: -
Special: plná lidská podoba (+ možnost měnit se kdy chce)

Rodina:
Otec Kenyon, Matka Ceres, bratr Kenyon, sestry Ceres a Lya (Na nikoho z nich si nepamatuje.)

Partnerství:
Creepy

Povaha:
Není zrovna příjemným společníkem. Rád dává vlkům hloupé přezdívky, žvýká jedovaté byliny, nabízí je jako pochoutku a pak se směje, když se vlk trhá v křečích. Pobyt v laboratořích ho poznamenal tak, že svět vnímá trochu jinak. To, co by jinému přišlo jako krutost, on vidí jako zábavu. 
Rád se oddává smysly matoucím látkám, jako je zkvašené ovoce. Připadá mu, že svět je pak mnohem větší zábava. Především ho baví to, že to zabraňuje přílišnému přemýšlení. Bez rozmyslu dělá věci nejradši. 
Nepamatuje si moc ze své minulosti a trpí výpadky paměti i co se týče minulosti po Klecích. Nedávno si vzpomněl na svá vlčecí léta a původní jméno a je z toho celý zmatený. Ne že by to byla věc, kterou by komukoliv řekl, odmítá nad tím moc přemýšlet a myšlenka, že by to někomu chtěl (nebo měl komu) vyprávět historky z dětství, mu připadá absurdní.

Minulost:
Kaydar se narodil se jménem Zjarri. 
Jeho dětství nebylo ničím zvláštní, žil se svou rodinou v dobré smečce, jejich teritorium bylo plné zelených luk a lesů... ale jednoho dne se (tehdy ještě) Zjarri zatoulal. Byl chycen lidmi a uvězněn v laboratořích, jakožto pokusné zvíře. Kdo ví, jak se to tam doopravdy jmenovalo, zvířata, tam uvězněná, jim neřekla jinak, než Klece. Lidé se zde zabývali mutací a magií, vyvíjeli způsob, jak ovládnout magii, jak jí předat. 
Kaydar byl od mala štíhlý a to se nezměnilo ani po Klecích. Naopak, vyhubl ještě víc. Látky, které do něj vpravili, měli za následek lepší práci svalstva, proto i s chatrně vypadající konstitucí funguje jako poměrně silný vlk, nemluvě o mrštnosti a rychlosti. A změn bylo více. Dlouhé protáhlé uši, díky kterým se mu zlepšil už tak vyvinutý sluch, silné a špičaté tesáky, nesmyslně velké rozpětí čelistí - takřka mu chybí stoličky, má jen tlamu plnou přílišně špičatých zubů. To, že nemůže pořádně rozžvýkat potravu, se vyřešilo lépe fungujícím žaludkem. Stráví takřka jakoukoliv přírodninu, dokonce na něj díky tomu nepůsobí jedy tolik, jako na ostatní. Další změnou byla schopnost proměny na člověka a magie ohně. Též mu vyrostly rudé chlupy v jakési hřívě na krku a hlavě. 
Co se týče psychiky, byl poznamenán až příliš. Zapomněl, kým byl, zapomněl jméno i rodinu a tak, když jednoho dne z Klecí konečně utekl, přijal jméno Kaydar a učil se znovu žít. Nějakou dobu žil jako člověk - proměna byla velice bolestivá a on se neodvažoval proměnit se zpět - a tak se naučil mnoha lidským zvykům. Ve městě přežíval víceméně tak, že kradl, uíkal a schovával se. Pral se málokdy. I přes to, že oplýval silou a mrštností, kterou by člověk od vyhublého chlapce nečekal, nebyl nikdy přímo rvavý typ. Raději provokoval a pak utekl. 
Jednoho dne se omylem proměnil zpět do vlka. Utekl tedy z města a cestoval, dokud se nedostal na území Xikuratu. Zde se mu zalíbilo. Bylo zde hodně vlků, země vyhnanců byla příjemnou pustinou, kde si mohl dělat z vlků legraci a smát se jim. Se svými schopnostmi se takřka nemusel bát smrti, proto mu nezbylo nic jiného, než se zabavit takto. 
Problémem bylo, když si udělal legraci z jakéhosi Erewina a on ho proklel. Od té doby nemohl na světlo, jelikož s tím, jak se zmenšoval jeho stín, rostla bolest a pocit, jako by hořel zaživa. Bylo to temnější období jeho života. Když umírala Miremel, pozoroval ji ukryt ve stínu stromů a až když padla tma, vydal se nasytit z její mršiny. Zde také poprvé potkal Arwena, který se zrovna vracel ze země vyhnanců, aby uplatnil své právo na post vůdce. 
Dlouho žil jako vyhnanec tajně na území Xikuratu, schovávajíc se v jeskyních pod Pohořím Sokolů, až dokud se mu nestala nehoda s magií. Smečka zrovna odešla do hor na západě Nefritového údolí a on, chopiv se příležitosti, vyběhl do hor. S jakýmsi vyhnancem, Creepym, pobíhali po vrcholcích a Kaydar, v domění, že by vlk mohl být svolný k souloži, na něj chtěl zapůsobit tím, jak dobře ovládá magii. Vznesl se do vzduchu, udělal kolem sebe ohnivou kouli... ale magie se mu vymkla z tlap a on začal hořet. Hořel tak jasně, že to bylo vidět až na místo, kde se skrývala smečka, která to mylně pochopila jako znamení, že Kahallie, bůh ovládající rudé slunce, navštívil Xikurat a zase odešel. Tím pádem se začala vracet na území. 
Creepy se o Kaydara, celého ohořelého a zuboženého, několik měsíců staral. Skrytí v jeskynních komplexech byli v bezpečí. Kaydar však přišel o magii. Respektive se magie vyčerpala, což on nevěděl. Pozitivní bylo, že přišel i o kletbu, ale neradoval se z toho moc. Život bez magie pro něj byl náročný. Přidal se tedy k Horské hlídce. Jelikož mu Thunder dal jako podmínku, že musí mít partnera a nechají se oddat, Kaydar přesvědčil Creepyho. Jako hlídkaři nežili o moc lépe - Kaydar se na své povinnosti vykašlal, hlídka pro něj byla jen záminka pro to, aby ho nikdo nevyhnal z Xikuratu, protože nebyl schopný bránit se. O několik měsíců později podvedl Creepyho s opilou vlčicí, Lettou. Udělal by to jistě mnohem dřív, kdyby se mu naskytla příležitost, partnerství moc vážně nebral. 
Magie se nakonec po dlouhé době vrátila, rány po popálení se zacelily a on mohl pokračovat v životě, jaký měl před kletbou.

Zajímavosti a jiné věci:
Občas se chová zle jen z toho důvodu, že ho to baví. Občas proto, že to nemá v hlavě v pořádku.

Vzhled:
Vypadá víceméně jako něco z hororu. Na vyhublých nožkách se nese tělo, kterému koukají žebra a propadá břicho, rudá srst mu trčí do všech stran a zpod ní koukají dvě zlé oranžové oči. Uši jsou nepřirozeně dlouhé a když otevře tlamu dokořán, trhá se téměř až ke krku a je plná příšerně ostře vypadajících zubů.