Miritai

 
 
 
 
 
Jméno:
Miritai
 
Druhé jméno:
Nevyzpytatelná Jiskra
 
Pohlaví:
samice
 
Náboženství
 Víra v Sedm
 
Titul
 Elder
Datum registrace: 11. 07. 2016
 
Hodnost:
Delta
 
Věk:
 
Schopnosti:
Element:  Oheň, Blesky
Schopnost:  Umí naslouchat.
Special: Mazlíček: Max, Mazlíček: Lilla,  Schopnost: neviditelnost
 
Rodina:
Otec: Dan (†)
Matka: Layla (†)
sestra: Nef (†)
bratr: Ul (†) 
 
Partnerství:
 žádné
 
Povaha:
Miritai je strašně nevyzpytatelná. Když si myslíte, že ji znáte, udělá věc, kterou nečekáte. Je to spíše klidná vlčice, která se pořád podceňuje. Je nerada středem pozornosti, ale nesnáší, když jí někdo ignoruje. Nemá ráda velkou společnost, radši je sama. Pokud má někdo trápení ráda ho vyslechne a dokáže být velkou oporou. Když je naštvaná tráva kolem ní začne doutnat, a když má obrovský vztek tráva u nohou jí začíná hořet. Náhlá změna nálad u ní není nic divného. Hrozně ráda plave, loví a běhá. Také ji zajímá noc, hvězdy, vesmír a měsíc. To znamená, že na něj ráda vyje. Umí se o sebe postarat a nevzdává se bez boje. Obdivuje vlky kteří mají element blesků. Je to velká citlivka, i když to na sobě nedává znát. Když jí ublížíte, vybrečí si to, když je sama. Věří že, bohové velké sedmy existují , ale nemodlí se k nim, protože si myslí, že zničily její smečku a les ve kterým se smečkou žila. Její oblíbená květina je lilie. V noci se jí zdává o svých blízkých, takže někdy kňučí a vyje ze spaní. Někdy se stane, že se zamyslí a povídá nesmysly. Žije z minulosti a s nadějí na lepší budoucnost.
 
Minulost:
Pocházím ze smečky zvané Hvězdný kruh. Narodila sem se jako většina vlčat na jaře v malé jeskyňce na okraji lesa. Ve vrhu kromě mě, vlčete s černými tlapkami a stříbrně bílím kožíškem, bylo ještě černé vlče – bratr Ul a vlče se bílo-stříbrným kožíškem – sestra Nef. Rodiče z nás měli velikou radost a jen co jsme povyrostli začal nás otec učit všemu možnému. Se sestrou a bratrem jsem si rozuměla ze všeho nejvíc.(Možná s Nef o něco víc.) Sblížilo nás hlavně objevení našich elementů. Nef a máma ovládali element vody, Ul času a otec blesků. Tady se nejspíš zrodil můj obdiv k vlkům mající element blesků, protože jsem svého otce obdivovala. Když jsem měla problém šla jsem za Nef a svěřila jsem se jí. S ní a ještě s bratrem jsme tvořili nerozlučný trojlístek. Společně jsme dělali vše, vyly na měsíc, plavali a lovily. Když mi byly 3 roky, vše se změnilo. Byl zrovna podzim a začalo se ochlazovat. Hlídka nám přišla říct že les začal hořet. Snažily jsme se z lesa dostat ven, ale mámě spadl na nohu strom, otec se jí snažil pomoct a řekl mě a Nef a Ulovi, abychom utekli. Snažili jsme se utéct, ale začaly na nás padat hořící stromy. Bratr je zpomalil a tak jsme bezpečně utekli. Ale stálo ho to všechnu energii a tak se vyčerpal k smrti. S Nef jsme se snažily utéct, ale nepovedlo se. Zastavily jsme u skalního jezírka a doufaly, že nás voda před ohněm ochrání.
,,To není možné“ vydechla vedle mě Nef. Otočila jsem se a daleko za námi se tyčila vlna třikrát větší než stromy okolo. Nef mněla pravdu, požár našeho lesa byl zvláštní, to ano, ale vlna podobající se tsunami? A ještě ke všemu uprostřed lesa kde široko daleko není moře? To bylo divný, ale v tu chvíli nebyl čas nad tím přemýšlet. Vlna nás spláchla jako nic. Praštila jsem se do hlavy takže jsem plavala pořád v kruhu. Už jsem se loučila se životem když mně někdo popadl za kůži na krku a někam ně táhl. Pak se někdo i se mnou vynořil z vody. Byla to Nef. Vyčerpaně se svezla na zem. Přišla jsem k ní a začala se k ní tulit.
,,Miritai“ vydechla naléhavě Nef a odstrčila mě. Už jsem k ní chtěla znovu přijít a přitulit se, když se objevila vlna a spláchla ji. Nebyla jsem schopna slova. Když jsem se probrala z transu voda byl pryč sestoupila jsem ze skály a šla se porozhlédnout. Tam kde býval les, byl jenom polom. Všechno bylo pohřbené pod ohořelými stromy. Bylo to strašně depresivní. Sesunula jsem se na zem a rozeštkala se. Nevím jak dlouho jsem tam seděla, bylo mi to jedno.
,,Miritai?“ ozvalo se vedle mě. Zvedla jsem hlavu a uviděla jsem Chakeho, což byl beta naší smečky. Chvíli jsem na něj zírala a pak jsem se k němu přitulila. Oba dva jsme byly rádi, že jsme přežily. Odešly jsme a hledaly novou smečku ke které bychom se přidali. Dva měsíce jsme se toulali a já se během té doby do Chakeho bezhlavě zamilovala. Bohužel nastal další zkrat. 
Jednou ráno jsme vystoupali na kopec, abychom mohly pozorovat východ slunce. Východ slunce byl nádherný, oba jsme si ho užívali, když najednou Chake řekl:
,,Co to je?“ podívala jsem se, tím směrem jakým se díval a uviděla jsem černo-červeného vlka který nad sebou mněl něco jako hvězdu jenže z krve. Vlk se k nám rychle blížil a za chvíli byl u nás. Vypadal hrozivě, jako by byl ztělesněním zla. Temně se na nás usmál a potom zavrčel:
,,Vida tak lov přece jenom nebude zbytečný.“ A skočil mi po krku. Ztuhla jsem strachy, nemohla sem se pohnout. Najednou z boku do mě něco narazilo a já se odkulila bokem. Když jsem se postavila viděla jsem Chakeho s prokouslým krkem. Ještě řekl: ,,Uteč“ a pak se už nehýbal. Příšerně jsem se lekla a utekla. Od té chvíle jsem se toulala a utíkala. Prošla jsem si peklem, které se jen jednou vyjasnilo.
… Miriam, démoni, Lakx, Temné srdce, smečka Slunečních skal, Zuřivý plamen, Hluboká propast, smečka vnitřního třpytu, Dustie, Mai, Suno, …
Po dlouhém hledání jsem narazila na tohle údolí a tuhle smečku. Doufám, že tady najdu nový domov, který jsem ztratila a který jsem se pokusila několikrát najít. No co, naděje umírá poslední, a já se jí nehodlám jen tak vzdát.
 
Zajímavosti a jiné věci:
Miritai má pocit že si na ni bohové zasedli. A kromě naděje a minulosti ji naživu drží jen to, že se pro ni ostatní obětovali, nechce, aby jejich oběť byla zbytečná. Umí určit čas, to znamená, že ví jak dlouhá doba je den, měsíc, rok a taky umí rozeznat kolik času uběhlo. Na krku má koženou šňůrku, která není pod srstí vidět. Má na ní přívěsek vlka a 7 korálek. Říká mu Dárek z minulosti, protože jí to připomíná minulost:
Koženou šňůrku jí vyrobil otec. (Kdyby něco, tak se dokázal přeměnit na člověka, ale to je spíše příběh jejich rodičů.)
Vlka si vyrobila sama. Tvořila ho 5 hodin a potom měsíc stonala. Když je v hořícím lese a nemá energii na obranu proti ohni, tak se skvěle hodí.
První korálek je kamenný a jsou na něm ornamenty. Dala jí ho její rodina, když oslavila své 3. narozeniny. Druhý je z vody. Dostala ho od sestry Nef, když spolu zažily obrovské dobrodružství v horách. Ona jí zase dala ohnivý korálek, který nosila na noze. Třetí je z blesku. Je od Chakeho, mněl element blesků. Čtvrtý je skleněný a dostala ho od lovce, který jí pomohl v útěku z loveckého tábora. Pátý je z obsidiánu je na šňůrce proti její vůli, ale naučila se s tím žít. Proč? A od koho je? Nemusíte vědět všechno. Šestý je z mlhy a dostala ho od Miriam. Sedmý je z ledu, který nikdy neroztaje. Má ho od Maii.
 
 
O sobě:
Jsem holka, které není ani 15 ale už ani 10. O téhle hře jsem se dozvěděla prostřednictvím Howrse. Mám ráda vlky a koně (překvapivě). Mám také bujnou fantazii a zbožňuju čokoládu.

 

 

Max

 

Lilla

Nejbližší Herní Akce: 
  • --- XXX ---
Coming soon:
  • Vzhledy
  • Neherní postavy (Ok... not so soon.)
Aktuální stav ve Xikuratu 
Po Thunderově návštěvě je podstatná část lesa u jezera zničená. Jinak ale zatím celé údolí prosperuje. Kdy se tato situace změní je však jen otázkou času. Telesphoros, Acantha i Reklan obdrželi zprávu o přicházejícím Kahalliem. Jak s ní naloží se však pravděpodobně dozvíme až ve chvíli, kdy místo měsíce vysvitne rudé slunce. 
Krom zpárvy o Kahalliem, si však stromy i zvířata šeptají i o příchodu někoho jiného. Právě toho, před kterým jeden z nejstarších členů hlídky Xikurat tolikrát varoval. Může to být ale pravda? Odpověď s jistoutou znají jen dvě stvoření. Budoucnost celého Xikuratu leží v tlapách tří bohů, dvoumesíčního vlčete a jedné vlčice. Jak se zachovají?
 
Více o momentální situaci (počasí atp.) ZDE.