Shadow

 

 
 
 
 
 
 
 
 
Jméno:
Shadow
 
Druhé jméno:
Popelavá Vločka
 
Pohlaví:
Samice
 
Náboženství
 Atheismus
 
Titul
Elder

Datum registrace: 09.11.2016

Hodnost:
 Omega
 
Věk:
6 měsíců
 
Schopnosti:
Element: Led  
Schopnost: Roztomilost
 
Rodina:
Matka: Jasmin
Bratr: Dominor
Bratr: Ole
Bratr: Verde
Bratr: Juky
Bratr: Fo
Sestra: Nala
 
Partnerství:
žádné
 
Povaha:
Shadow je velice plachý vlk. Nikdy neviděla moc vlků tak moc neví jak se k nim má chovat. Bojí se všeho velkého co nemůže sežrat (stromy, skály,… se nepočítají). Její nejlepší přítel je Miritai, která ji našla. Umí se dobře skrývat a je dost rychlá na to, aby vás chvíli potrápila (pokud ji chcete sežrat, ublížit, uložit ku spánku...). Neumí moc dobře lovit, ale to se brzy změní. Když Miritai řekne, že jde na nebezpečné místo a neupřesní jaké nebezpečí jí hrozí, Shadow usoudí ,že to nebezpečné nebude a jde sní. Je velice zdatný plavec a má moc ráda vodu. Docela dobře (na vlče) ovládá svůj element umí: přimrazit ocas k zemi, zmrazit kapku vody,…
Když má hlad dá to Miritai najevo tím, že jí začne žužlat ocas (kdyby jí to normálně řekla asi by ničeho nedocílila). Ráda se učí novým věcem, třeba jako lov (už se jí podařilo ulovit hraboše).
Vždy když se něčeho bojí, prchá za Miritai, protože je to nejlepší pozorovatelna, a kdyby se to něco na ní rozhodlo zaútočit, Miritai ji určitě zachrání. Několikrát Miritai zachránila život nejčastěji před vlkožravou mouchou. Její nejoblíbenější hračka je miritain ocas, který loví i v tu nejnevhodněší chvíli (pro Miritai).
 
Minulost:
 Narodila jsem se asi jako každé vlče s šesti sourozenci po boku. Jenom s tím rozdílem, že nám chyběl otec. Se sourozenci jsme se občas „prali“. Pár dnů jsem se jen tak válela v doupěti a hlásila se o svůj příděl mléka hlasitým kňučením. Napít jsem dostala jen díky tomu, že moje maminka chtěla abychom všichni přežili. Sourozenci mě pořád odstrkovali a mačkali k zemi.
Jednou jsem uslyšela venku podivný šum, dělalo to bzzzz (byla to moucha, ale to jsem nevěděla).
„Rozběhla“ jsem se za tím (spíše kutálela), ale moc mi to nešlo nožičky se mi pořád pletly a ne a ne poslouchat. Konečně jsem „doběhla“ k ústí doupěte. Něco na mě fouklo, to bylo studené. 
Maminka zjistila, že nejsem mezi ostatními tak pro mě přišla. Něco mě zatahalo za kůži na krku 
a začala jsem levitovat. Pozoruhodnou rychlostí jsem se dostala k sourozencům. Když už jsem se konečně naučila chodit (tak tak jsem se držela na nohou), pokoušela jsem se dostat alespoň čumáček z doupěte. Když jsem zesílila, maminka mi dovolila jít se podívat odkud je to podivné světlo, které mizí a zase se objevuje a co to vlastně je to studené cosi co na mě funí vždy, když vykouknu ven. Takto uběhli první dva týdny. Asi týden po mém prvním výletu ven (samozřejmě v doprovodu maminky a sourozenců) maminka donesla cosi chlupatého co se dá jíst, krásně to vonělo. Uběhli další tři týdny a už jsem se pokoušela výt, moje první vytí nedopadlo moc dobře, podařilo se mi jen něco mezi kňučením, pištěním a zavrčením. Dva měsíce jsem jen tak objevovala svět a zjistila jsem spoustu věcí, jako třeba že to co na mě pořád fouká, když jsem venku je vítr a ta bučící, létající věc je moucha. Moje první samostatná výprava se nesetkala s velkým úspěchem, přímo před naší jeskyní byla jeskyně, kterou jsem samozřejmě nemohla vynechat (spadla jsem do ní). Potom jsem se pokoušela zdolat velký kmen, ale povedlo se mi to jen z části (ulomila se pode mnou větev) a potkala jsem skunka. Když jsem se vrátila domů našla jsem jenom mrtvoly mé rodiny. Chvíli jsem je prohlížela a kňučela, protože jsem doufala, že se probudí. Zanedlouho jsem pochopila, že jsou mrtví. Dal jsem se do běhu, hlava nehlava pořád rovně. Běžela jsem asi hodinu, už jsem byla zoufalá. Zhroutila jsem se na zem. Něco nademnou zafunělo. Okamžitě jsem byla na nohou a utíkala jsem co mi nohy stačily do nejbližšího křoví. Už jsem si ani neuvědomovala únavu, prostě jsem zdrhala. „Obluda, která mě chce sežrat“ prokmitlo mi hlavou. Řítilo se to ke mně. „Musím zmizet a to hned“ .Napravo odemně je strom s kořeny vysoko nad zemí „Tam se můžu schovat“. Běžela jsem tím směrem zalezla jsem pod kořeny a čekala co bude dál. Nevšimla si mně, ale v zápětí jsem bezděčně zaknučela. Únava se začala dostavovat a s tím i hlad a žízeň. Promluvilo to na mě. Nabyla jsem přesvědčení že mě to chce určitě sežrat a ztuhla jsem strachy. Přede mě spadlo jídlo, počkat opravdu to bylo jídlo. Vrhla jsem se na králíka a začala jsem ho trhat.
Potom mě Miritai vzala sem jak vidíte.
 
Zajímavosti a jiné věci:
Po cestě sem jsem se naučila ovládat svůj element (z části dokážu Miritai přimrazit ocas k zemi).
 
O sobě:
Jsem holka není mi 0 ani 100 let. Zbožňuji sladké. 
Kontakt- AndyFretka@centrum.cz



Vzhled
Vzhled: Srst - šedá s přechodem na bílou na ocase ; a značkou na čele, hodně chlupatá
Stavba- Drobné tělíčko a dost velké oči (roztomilé)

 

Jméno:
Wind Theif
 
Druhé jméno:
Stín Lesa
 
Pohlaví:
Samec
 
Náboženství
 Atheismus
 
Titul
Co-leader
 
Hodnost:
Průzkumník/Pozorovatel
 
Věk:
9
 
Schopnosti:
Element: není
Schopnost: Stopování a Plížení.
Special: Mazlíček: Altair, Mazlíček: Cecilka
 
Rodina:
-x-
 
Partnerství:
-x-
 
Povaha:
-x-
 
Minulost:
-x-
 
Zajímavosti a jiné věci:
-x-
 
O sobě:
Mám ráda šalvěj.

 

ČISTKA! Aneb, KAŽDÝ JEDEN Z REGISTROVANÝCH musí do konce ZÁŘÍ napsat krátký příběh vašeho dne. Prostě popsat den vašeho vlka od probuzení až po usnutí. Poté ho zašlete do registrací. Kdo to nestihne, ten bude následně vymazán. :( 

 TO SE SAMOZŘEJMĚ TÝKÁ I TĚCH, KTEŘÍ ZATÍM NEMAJÍ PROFIL, ALE JEJICH REGISTRACE UŽ BYLA UZNÁNA, TUDÍŽ NENÍ K NALEZENÍ MEZI OSTATNÍMI REGISTRACEMI.
Nejbližší Herní Akce: 
  • --- XXX ---
Coming soon:
  • Profily - v říjnu. 
  • Neherní postavy (Ok... not so soon.)
  • Vzhledy - po profilech.
 Aktuální stav ve Xikuratu 
Po Thunderově návštěvě je podstatná část lesa u jezera zničená. Jinak ale zatím celé údolí prosperuje. Kdy se tato situace změní je však jen otázkou času. Telesphoros, Acantha i Reklan obdrželi zprávu o přicházejícím Kahalliem. Jak s ní naloží se však pravděpodobně dozvíme až ve chvíli, kdy místo měsíce vysvitne rudé slunce. 
Krom zpárvy o Kahalliem, si však stromy i zvířata šeptají i o příchodu někoho jiného. Právě toho, před kterým jeden z nejstarších členů hlídky Xikurat tolikrát varoval. Může to být ale pravda? Odpověď s jistoutou znají jen dvě stvoření. Budoucnost celého Xikuratu leží v tlapách tří bohů, dvoumesíčního vlčete a jedné vlčice. Jak se zachovají?
 
Více o momentální situaci (počasí atp.) ZDE.