Bris
Adoptivní rodiče: Noem, Dolorian
Jméno:
Bris
Druhé jméno
---
Pohlaví:
Samice
Náboženství:
Na uvažování o božstvech je stále trochu mladá - ale díky tomu otevřená prakticky všemu.
Datum narození:
26. 1. 2020
(26. 4. 2015 - ale po Kibanově časovém zásahu navrácena do věku zhruba tří měsíců)
Schopnosti:
Oheň
Oheň Bris má zelenou barvu, ale je zatím stále moc mladá, než aby s ním pořádně uměla zacházet. Když ji však přemůže libovolná silná emoce, zdá se, že jí v očích poskakují zelené jiskřičky.
Rodina:
Celá rodina přebývala ve vyhnanství - matka Rhunön, otec Zar'roc, bratři Vrangr, Támrlein (též složili přísahu Kahalliemu) a Undbitr (nešťastně rozcupován vyhnanci jako velmi malý)
Partnerství:
-
Povaha:
Bris je především zvědavá vlčice, která se ráda zajímá i o věci, které ostatním vlkům unikají či jim přijdou velmi všední. I díky nepříliš šťastnému dětství ji těší drobnosti - jako trs krásně zelené trávy či když nebe změní barvu při západu slunce. Dalo by se říci, že vážně rozumí tomu, co jí okolní svět může nabídnout, ale bohužel zoufale tápe v porozumění ostatním vlkům. Nikdy neměla příležitost se družit se svými vrstevníky (neřku-li s dospělými), proto příliš neví, jak si v těchto situacích poradit. Snaha se schovat či utéct střídá snahu vrčet a cenit zuby, z nichž některé jsou ještě mléčné. Ale když jí někdo dokáže, že strach mít nemusí - když někomu uvěří, že to s ní myslí dobře - přilne k němu velmi rychle. Jako každé vlče zoufale potřebuje a hledá rodičovskou lásku. A jako každé vlče pak ráda otestuje, kam až rodičovská láska sahá, a kolik skopičin může udělat, aby ji měli její nejbližší stále rádi.
Minulost:
Bris si ze své minulosti pamatuje především nekonečnou poušť. Zemi popraskanou suchem a prach, který ulpívá na srsti jako věčný společník. Jen matně si vybavuje své rodiče a dva malé bratry... Nebo snad byli tři? Vybavuje si kňučení a vytí rodičů nad malým, zakrvaveným tělíčkem, pamatuje si, jak utíkají nocí, jak zvedá oči k obloze a nechápe, proč tak spěchají, proč musí utíkat tak rychle, proč mají takový strach. Vždyť na obloze jsou nádherné hvězdy - svítí jim na cestu a hřejí v duši jako malé jiskřičky.
Nechápala to ani ve chvíli, kdy konečně zastavili, aby nabrali síly. Proč její rodiče tak bědují, proč tak úpěnlivě nadávají na všechny ty velké vlky s vyceněnými tesáky, které naposledy viděla u malého bratříčka?
Jen poušť s hvězdami nad hlavou, a vzápětí jako mrknutím oka ošklivé spálené bojiště, kde pach krve štípe v čenichu a krev samotná lepí oči a lepí srst a je stejně tak všudypřítomná, jako býval pouštní prach. Jen desítky spálených a mrtvých vlků a pocit, že je úplně sama, vyděšená a ztracená.
Vzhled:
Vytvořen skvělou tetičkou Avicii.