Creepy (Blade)

Jméno:
Creepy (rodné jméno: Větev)

Druhé jméno:
Prokletý samotou

Druh:
vlk

Pohlaví:
samec

Náboženství:
Vlastní (MOŠE)

Zařazení a hodnost:
Hlídka - Bojovník

Datum narození:
30. 4. 2015

Schopnosti:
Magie: -

Rodina:
Matka Santai, otec Mikael, sestra Kalira, bratři Onis a Mikael

Partner:
Kaydar

Povaha:
Je to obyčejný milý vlk, co se rád přátelí. Možná i proto, že dřív byli jeho jediným přítelem hvězdy na obloze, je trochu zamlklý a tichý, občas až zdrženlivý a stydlivý. I tak ale moc rád pomáhá a snaží se kamarádit. 
Snaží se být upřímný a občas je až trochu naivní - pravděpodobně proto, že neví, jak to mezi vlky chodí. V zemi vyhnanců moc kamarádů nenašel. 
Vyznává MOŠE, které k němu jedné noci přišlo ve snu. Toto náboženství nějak souvisí s hrabáním, hlínou a zlatými kameny a božská entita promlouvá ve snech. MOŠE má být samotná láska a vše živé i neživé, všeobjímající bytost, která nedělá rozdíl v lásce, co dává vlku, který v ní věří či malému králíčku, který o ní nemá ani potuchy. Tato entita nemá žádné pohlaví ani hmotné tělo.

Minulost:
Mnohem zajímavější než Větvův příběh je příběh jeho rodičů. Santai byla mladá vlčice na pokraji dospělosti, když se oddělila od své rodiny a vydala se žít na vlasní pěst. Vždy byla zvědavější a drzejší povahy, a tak nebylo divu, že když ji matka nabádala, aby nechodila za Sokolí hory, jen co se ztratila za kopcem, okamžitě změnila směr k jihu. Tehdy se hranice nehlídaly tolik jako je tomu dnes, a tak se do hor dostala bez problému. Dlouho je přecházela, jelikož hory jsou neočekávaně rozlehlé, až se konečně dostala na místo, odkud viděla na druhou stranu. Naskytl se jí pohled na holou šedivohnědou pláň táhnoucí se až k horizontu, pustou a vyprahlou. Jako malé tečky v dáli viděla několik stromů, dokonce mrtvý les. A několik pohybujících se vyhnaných vlků. S nadšením se rozběhla do Země vyhnanců. Ano, bylo to divné, být tak nadšená z holé pláně, avšak milá Santai vyrůstala v lesích a na lukách, zelených, plných hojnosti. Byla přejedená pohodlím a ta pustá země přímo volala, že se v ní dá zažít nějaké dobrodružství. Ne že by vlčice nějaké zažila. Netrvalo dlouho, než potkala prvního vlka, statného bílého obra, který žral mršinu jiného svého druhu. Vesele pozdravila, mile se usmívala a popřála mu dobrou chuť. Ocasem šťastně mrskala ze strany na stranu, vlk byl ohromně zajímavý, ale nějak se netvářil nadšeně. Neuběhla ani minuta a obr se na ni vrhl s jasným úmyslem rozervat jí hrdlo. Santai nešťastně vykřikla, pokusila se uskočit, a kdyby se neobjevil hrdina, pravděpodobně by to nepřežila. Jenže se objevil. Statný tmavě hnědý vlk, ačkoliv oproti bělákovi vypadal maličký jako štěně. Bylo to jak z nějakého romantického filmu převlečeného za akčňák. Vlk, později se představivší jako Mikael, zahnal velkého běláka, uklonil se dámě a políbil jí tlapu. Santai se zachichotala a láska byla na světě.
Mikael byl však trochu děvkař. Nějakou chvíli strávil se Santai, zahrnoval ji přízní, ale jen co si vzal její panenství, začal se otáčet za jinými. Vlčice, zrazená a zhrzená, utekla. Ne že by se Mikael staral. Vylezla do hor, žila tam nějakou chvíli, než zjistila, že přibírá, tloustne. Nelíbilo se jí to, zakládala si na své štíhlé vysportované postavě. Až jí nakonec došlo, že to asi nebude špek, to co se klube pod kůží. Panikařila jako každá nezletilá osamělá vlčice, co zjistí, že bude mít mláďata. Dlouho to zvládala, ale pak se pár dní před porodem vrátila do Země vyhnanců a vyhledala Mikaela. Když se dozvěděl, že čekají štěňata, ani to s ním nehlo. Jen ledabyle švihl ocasem, řekl, že má rande a zmizel. Rozlícená San se vydala zpět, jenže to vzala lesem, zafoukal vítr a ulomila se větev, která jí spadla přímo na nohu. Uvězněná tam čekala, dokud se jí nenarodila mláďata. Byla čtyři, malé hnědavošedé uzlíčky. První pojmenovala Kalira po své matce, druhé Onis po svém otci. Třetímu dala jméno Mikael po jeho otci a jelikož čtvrté bylo také sameček, přišlo jí hloupé říkat mu ženským jménem Santai. Tak mu dala jméno, co jí první na mysl přišlo. Rozhlédla se, noha ji zabolela a ona se podívala na větev. A jméno bylo na světě. Nebylo to zrovna velké vlče, a tak mu moc šancí nedávala. Tím pádem ani nevadilo, že má tak hloupé jméno. Jenže Větev postupně stárl, stejně tak ostatní, všichni žili se svou matkou pod větví, v které měla stále uvězněnou nohu. Moc vlků sem naštěstí nezavítalo, a tak to bylo poměrně bezpečné. Až když byli starší, pomohli Santai dostat se ven, ale za tu dobu, co jen ležela, byla tak zesláblá a vyhublá, že sotva ušla pár kroků. Štěňata se učila shánět jídlo sama - brouky, supy a krkavce a mršiny. Větev byl malý a ostatní vlčata si z něj dělala legraci. Jednoho dne se objevil Mikael starší, chvíli si hrál se svými dětmi. To on byl ten, kdo Větva nazval Creepy a to v situaci, kdy se snažil užužlat své sestře ucho. Tomu se to zalíbilo a začal si tak říkat. Dál už je to nuda. Mikael se Santai nezůstal, ta jednoho dne zemřela hlady a vlčata se rozdělila. Větev v době puberty hodně vyrostl, vytáhl se a stal se z něj statný vysoký vlk, stejně jako byl jeho otec. Po něm zdědil také tmavě hnědé oči, zatímco po matce měl bledě béžovou barvu srsti a zvědavou povahu. Ne že by byl tak ztřeštěný jako jeho matka, která vlastně po celý život nevyšla z puberty, to ne. Byl naopak vážný a zamlklý. Možná proto, že kolem sebe moc vlků neměl. V Zemi vyhnanců těžko hledat přítele. Na jiná místa nechtěl, protože pláně byly to jediné, co kdy poznal. 
Velkou věcí v jeho životě bylo setkání s bohem ohně, Drustem. Vyznával totiž jakési vlastní náboženství, týkající se hvězd a stínů. Vymyslel si ho sám, tak nějak na truc z toho, že bohy nezajímá a netouží mu nijak pomoci i přes jeho modlitby. Ironií je, že tím si vyžádal pozornost bohů. Drust, popuzený tím, že je tenhle malý smrtelník zavrhl, ho proklel. Kdykoliv se od té doby Creepy zranil, svět pro něj zrudl, jako by byl utopený v krvi, a on se začal zahřívat. Je to trochu podobné jako horečka, až na to, že se tím může upéct zaživa. Naučil se to však využívat. Za chladných nocí se schválně trochu poranil, aby neumrzl. 
Jednoho dne zjistil, že hory již nejsou hlídané. Potkal vlka jménem Kaydar s kterým přešel do Xikuratu a poprvé viděl zelenou trávu. Byl nadšený. Smečka i hlídka se sice nakonec vrátili, ale on se do země vyhnanců nevrátil. Kaydar, který se mimochodem stal společně s ním vyznavačem MOŠE, na něj jednoho dne naběhl a společně vstoupili do hlídky. Byla zde ale podmínka - museli se oddat a stát se oficiálními partnery. Udělali to a společně teď žijí v jeskyních pod Pohořím sokolů.

Zajímavosti a jiné věci:
- Díky prokletí skoro nemůže bojovat - mohl by se uvařit a zemřít. Zato ve velkém chladu může přežít díky tomu, že se lehce zraní a jeho tělo se samo zahřeje. 

Vzhled:
Je štíhlé postavy a běžného vzrůstu. Oči má tmavě hnědé, srst krémově hnědou do béžova.

Nejbližší Herní Akce: 
  • Dobrodružství se strýčkem Vegou - právě probíhá