Erik (Lesui) *
Jméno:
Erik
Druhé jméno:
Paradox
Pohlaví:
Samec
Náboženství:
Ateista
Zařazení a hodnost:
Hlídka - Samostatná jednotka (léčitel)
Datum narození:
13.12.2013
Schopnosti:
Magie: Nekromancie, čas lvl2, telekineze
Schopnost: Lhaní
Speciální: Plně funkční lidská podoba, utrhaná křídla po volavčím mutagenu, řeč krkavcovitých, neúplné čtení myšlenek (slyší jen silné emoce a tužby, hlasité myšlenky), slabší telekineze
Nekromancie – dokáže oživit mrtvé zvíře, spravit mu kosti a upnout k nim šlachy a svaly, ale nedokáže oživit jeho vůli. Kdyby se snažil, dokázal by přivolat zpět i část vůle, ale duše je po smrti většinou poničená a dělá to jen problémy. A když neoživí duši, může tak své nemrtvé snáze ovládat. Samozřejmě čím větší je daný tvor, tím těžší je ho oživit.
Rodina:
Matka: Miriam ✝
Otec: Conter ✝
Partnerství:
-
Povaha:
Přátelský a naivní. Takový Erik vždy býval. Neúnavně hledal ve všech bytostech něco dobrého a nezastavil se před ničím. S věčným úsměvem na tváři zdravil každého, kdo zkřížil jeho cestu. Chmur jako by nebyl pozvaný na jeho tvář a ani do jeho duše. Ostatní ho za jeho optimismus zbožňovali.
Ale Erik zemřel. Pohlédl smrti do očí a vrátil se nazpátek mezi živé.
Smrt ho změnila. Není to poznat. Když ho potkáte, bude se chovat velmi přátelsky a otevřeně, jako by se ani nic nestalo. Ale uvnitř se změnil k nepoznání. Zlo, které si prožil, na něm zanechalo krutý šrám a obarvilo jeho duši. Duši, která teď už není pouze jeho. Síly, které nyní ovládá, jsou temné a on to ví. Vyžívá se v nich. Bolest, krev, utrpení, moc. Schopnost oživit mrtvé je proti všemu, v co kdy dřív věřil. Je proti přírodě a přirozenému řádu. Ale stejně ho uchvacuje. Temná síla obalila jeho duši do černého pláště a neustále se přiživuje na jeho zvětšující se moci a duševní nestabilitě.
V jeho hlavě je to o něco složitější, neboť jeho mysl není úplně jeho. Aniž by si toho byl plně vědom, jeho duše se skládá z 66 dalších. Kromě jeho vlastní prvotní dušičky, která má velké problémy udržet svojí vlastní identitu, se v jeho těle usídlila i duše vědce, který na něm zkoumal možnost přivedení mrtvých k životu. A nejenom, pokřivené duše všech 65 předchozích vlčích obětí teď straší v Erikově hlavě a touží po ukojení veškerého zla, které na nich bylo napácháno.
Minulost:
Ta bílá chundelatá věc se neobratně otočila na příliš dlouhých nohách a poprvé upřela svá modravá očka na šťastný pár nad sebou. Ano, to byl Erik a jeho první moment života. Jeho matka Miriam a jeho otec Conter byli beta párem Mhaenisské severské smečky. Překrásný pár jako z toho nejzamilovanějšího románu. Erik zdědil barvu srsti po matce. Ostatní jeho sourozenci spíše po otci.
Vyrůstal ve smečce mezi ostatními vlčaty a velmi brzy si svou hravou a přátelskou povahou dokázal naklonit většinu severňáků. S každým dokázal vyjít, tedy dokud se o rok později nenarodilo to zdeformované vlče alfa samice Akiko a záhadného vlčího aspekta Salvadora – Lesui.
Ta moudrá vůdkyně smečky Akiko zmizela v nenávratnu a smečce hrozilo rozpadnutí. Naštěstí se dokázala smečka udržet skrze krutou zimu a další krutá léta, ale každý to kladl za vinu tomu vlčeti. Erik vnímal pohledy i urážky, kterými Lesuiho častovali, a nelíbilo se mu to. Chtěl mu pomoci – stát se mu přítelem. Lesui ale v jeho přátelství nevěřil a odstrkoval ho od sebe. Ale ani to Erika nepřimnělo se vzdát. Tedy dokud nenadešel ten osudný den.
Byla noc a vytí psů protínalo jinak klidnou melodii snášející se nad Lesním světem Mhanee. Dusající nohy lovců se blížily v nezastavitelném tempu a Erik věděl, že se odsud nedokáže dostat včas. Poslal Zooma pryč ještě před tím, než to začalo. On se pryč určitě dostane, ale Erik už neměl naději. Nikdy se neměli zatoulat tak daleko od smečky. Psi ho obklíčili. Výstřel z pušky ukončil jeho noční rebélii. Ten jediný výstřel do hrudi ukončil jeho život.
Když se Erik probudil, neměl mozek. Nebo alespoň se nenacházel v jeho těle. Ležel naproti němu v podivné sklenici. A nejenom mozek, ostatní orgány ležely rozmístěné kolem něho. Podivný člověk v bílém plášti spal o kousek dál hlavou na stole.
Nebyl první jeho obětí. Štítek na tlapě nesl číslo 66, ale to Erik nevěděl. Tento vědec si nesl vlastní příběh a vlastní důvody pro své hrůzné činy. Vlastní démony. Proč je to důležité, ptáte se? Protože zemřel.
Nebo alespoň tak si to Erik pamatuje. Pamatuje si trhání kusů masa, kousání a krev toho muže. Pamatuje si také něco temného, co k němu natahuje svoje neurčité množství spárů. Jak se po něm sápe a objímá ho v tišivém objetí.
Když se probudil ze své krvežíznivosti, byl z laboratoře pryč. Nacházel se na území své smečky, cítil je. Ale pro ně byl mrtvý. Ten Erik, kterého znávali, byl mrtvý, a on už jím nemohl být nikdy víc. Opustil tedy svou rodnou zemi a vydal se na východ dokud nenarazil na staré stopy svého známého, Lesuiho.
Následujíc hnědého vlka vstoupil na území Xikuratu. Přes nesnáze a nějaké ty nepříjemnosti se mu podařilo setkat se s Lesuim a snad se i stát přáteli. Dokonce vstoupil i do hlídky, v které ale toho příliš nedělal. Rád si hleděl svého a sbíral kosti nešťastných vyhnanců pro své vlastní potěšení. Čím déle trávil ve své jeskyni, tím více se ho zmocňovalo jeho šílenství. Ale k jeho vlastnímu překvapení šílenství nebylo to jediné, co nad ním přebralo svou moc. Když se navzdory vší pravděpodobnosti sblížil s Thunderem, jedním ze dvou vůdců hlídky, pocítil něco, co od svého nemrtvého srdce nečekal. A nepoddával se tomu snadno, ale nakonec si ho ta černá hromada svalů a jizev naprosto získala.
Dvakrát s Lesuim navštívili svojí rodnou říši. Poprvé je opatrně přivítala smečka, na podruhé už nikoliv. Mhaeniss zůstal opuštěný. Erikovy rodiče, co přebrali alfa pozici aby se pokusili udržet smečku v chodu, zemřeli. Posledních pár vlků se toulalo pustou říší a i jezero u hory Osudu, jediná připomínka po moudré alfě Akiko, vyschlo a nezbyla po něm jediná kapka.
Minulost lidského vědce: Zemřela mu manželka (možná jí sám zavraždil protože ho podváděla, ale on sám sebe přesvědčil, že ne) a poté také jeho dcera na nemoc. Ukradl její mrtvé tělo z nemocnice. Nechal se najmout na výzkum vlků v Mhaenissu podezřelou organizací, protože slyšel, že tito vlci mají magii. Vložil veškerou svou víru v to, že díky té magii dokáže přivést svojí dceru k životu. Bohužel se mu experiment vymknul z rukou.
Zajímavosti a jiné věci:
- Erik zemřel. Jeho oživené tělo funguje podobně jako to vlčí, jen jeho tep je daleko pomalejší a krev je hustší a má tmavou nahnědlou barvu. Kdyby jeho krev vypil někdo další, mohl by se otrávit. Rány se zacelují téměř okamžitě a co se nezacelí samo, zacelí jeho magie.
- Svou magii času využívá na léčení: na posouvání zranění v čase dozadu i dopředu.
- O své magii: "Je to jako druhá šance pro někoho jako jsem já. Ale taková hořká. Myslím, že ji nenávidím. I když je tak užitečná."
- Bludička (neherní postava), oživený zombie vlk toulající se po nekonečných planinách, je jeho výtvorem.
- Hluboko v hlavě má ukrytou vzpomínku na Thunderovu minulost.
Vzhled:
Podívejte se do jeho očí. No jen se podívejte! Tak krásně velké, modré a nevinné. Plné života a všech nadějí světa. Erik je poněkud drobnější vlk se srstí v barvě čerstvě napadaného sněhu. Je rychlý a obratný, ale poněkud postrádá mužnou sílu. Ani po bližším prozkoumání si na něm nevšimnete ničeho podezřelého. To byste museli odhrnout huňatou bílou srst a možná byste pod ní spatřili nenápadné řady stehů táhnoucí se přes celé jeho tělo a jednu větší jizvu na hrudi, připomínající okolnosti jeho smrti.
Jedinou viditelnou zvláštností na jeho vzhledu je pár šedavých pahýlů na zádech, na kterých zbývá ještě posledních několik bělostných husích per. Je to památka po křídlech, které si sám vyrobil a také utrhl.
Galerie:
S Thunderem
