Žádost o členství

Tento formulář prosím vyplňte podle pokynů a pošlete do diskuzního fóra pod formulářem.

Jméno:

To snad není tak těžký, ne? :D 

Druhé jméno:

Vám bude dáno.
 

Pohlaví:

Samec/Samice
(Po domluvě lze být i transgender, genderfluid aj.)

Náboženství:

Víra v sedm / Atheismus 
Více  o náboženstvích zde
Po dohodě lze mít vlastní náboženství.

Datum narození:

Od data narození vašeho vlka se odvíjí věk. Čas v herním světě je stejný jako reálný.
Věk vlčete se pohybuje v rozmezí 1 - 3 let.
Věk dospělého vlka bývá 3 - 8 let.
Pokud umírají na stáří, děje se tak kolem 10 - 11 let.
Pokud si dokážete vyšší věk obhájit (např. "má element země, takže přebírá dlouhověkost stromů"), je možné ho mít vyšší.

 

Schopnosti:

Máte na výběr jeden z těchto elementů:

  • Led
  • Země
  • Voda
  • Oheň
  • Vzduch
  • Blesky
  • Čas

 

A jednu speciální schopnost jen a jen pro vás. Tato schopnost není braná jako "schopnost", není spojena s magií, je to jen něco v čem váš vlk doopravdy vyniká. Není možné si brát schopnost, kterou už má někdo jiný. Schopnost, ani element nejsou povinné, ale myslete na to, že schopnost vám narozdíl od elementu (který se odvíjí od bohů) nemůže nikdo vzít.
A znovu, pro ty, kteří to ještě stále nechápou: Schopnost je NEMAGICKÁ.
(obsazené jsou: olíznutí vlastního oka, výdrž bez spánku, kreslení, zastrašování, zpěv, porozumění, štěstí, bylinkářství, noční zrak, velká síla v zubech, potápění, blbý vtipy, vyprávění poutavých příběhů, improvizace, tváření se jakože nic, sluch, lov drobných hlodavců, přitahování světlušek, mučení, zlodějství, šestý smysl na nebezpečí, vizuální paměť, přetvařování, otravnost, čaromluva, ostré drápy, obratnost, ignorace ostatních, paměť na slova, přizpůsobivost, tichý pohyb, neoblíbenost, starostlivost)

Rodina:

Napište své rodiče, příbuzenstvo, i když třeba nejsou ve smečce či jsou mrtví. Málokdy se rodí vlče samotné, takže myslete i na sourozence. Stačí klidně jen napsat, že umřeli při porodu nebo v brzkém věku.

Partnerství:

Pokud nemáte domluveného partnera z existujících hráčů, pak toto pole nechte prázdné.

Povaha:

Co vašeho vlka vystihuje? Je společenský či spíše samotář? Jaký je ve společnosti? Co rád dělá? Co mu naopak vadí? Má rád boje, nebo je spíše klidný? Je to rozverný a hravý vlk nebo tichý mudrc?
Tato položka není ani tak důležitá pro nás, jako spíše pro vás. Měli byste svého vlka znát především vy, my nepotřebujeme vědět jak se cítí, když prdí do vody. To samé u Minulosti. Dodržte minimální délku, ale nemusíte psát román.
Minimálně 12 řádků, tzn 900 znaků včetně mezer

Minulost:

Co váš vlk dělal, než zavítal do Smečky Měsíčního svitu? Jaké měl dětství? Jak se k němu chovali rodiče, okolí, sourozenci? Měl kamarády? Co ho nakonec vedlo k tomu, že přišel sem? Jak objevil své schopnosti? Jak se choval ve své původní smečce?
Minimálně 20 řádků.

Zajímavosti a jiné věci:

Je ještě něco, co bychom o vašem vlkovi měli vědět? Je něčím skutečně zvláštní?
Závisí hlavně na vaší fantazii. Pokud je největší zajímavostí vašeho vlka to, že rozumí kvantové fyzice, tak ať.
Tato kolonka je nepovinná.

Vzhled:

 Stačí, když napíšete slovní popis svého vlka. Jakou má barvu, jestli má nějaké specifické znaky, přibližnou stavbu těla apod. Můžete přidat i nějaké obrázky pro inspiraci. Poté vám ho nakreslí smečkový ilustrátor. Také si můžete svůj obrázek nakreslit sami. 
Uvědomte si, že smečkový ilustrátor vám obrázek nebude pořád měnit, takže se o svém vzhledu rozhodněte nejlépe napoprvé správně.

Nebereme křídla.
Nebereme stažené linearty. Pokud chcete využít lineartu, napište Arwenovi a budou vám poskytnuty smečkové linearty.

Vzhled vám bude nakreslen až po tom, co se ukážete na chatu a dáte vědět, že hodláte být aktivní a chcete obrázek. Ilustrátoři kreslením obrázků neaktivním vlkům trpí. Neutrapte nám ilustrátory. 

O sobě:

Zde můžete, ale nemusíte napsat něco o sobě, jako o reálné osobě. Třeba typu "Jsem holka, které není ani dvacet, ale už ne ani deset, mám ráda houbaření a nemám ráda pomeranče." (No fajn, něco trochu míň ulítlého, jak někdo může mít nerad pomeranče?)
Můžete přidat i nějaký kontakt na svoji osobu.

 

Žádost o členství

Registrace

Vlk na Smečce: Samichi
Pohlaví: samec
Je možné, aby rodiče byli věřící Khallie, ale kvůli tomu taky i se sourozenci umřeli, ale já byl malý a nepochopil to a pak přešel na víru v sedmi?
Datum narození: 23.6.2021
Schopnost: schovávat věci a jiný vlky
Rodiče: matka zemřela po porodu, otec s ním vyrůstal než zemřel při nehodě. Sourozenci umrzli při druhé zimě.
Povaha a minulost: Samichi je klidný vlk, pasivní a vždy se nechal ostatními vést. I přes fakt, že je letní štěně, do smrti jeho rodiny preferoval zimu. Rád se schovával ve sněhu. Otec ho ale po smrti sourozenců nenechal v zimě potulovat dál od nory. V lovu nikterak nevynikal, pokud nešlo o malou kořist. Dokázal vždy však dobře najít mršiny a zase je dobře schovat, aby jeho rodina měla zásoby. Ani u smrti sourozenců, ani u otcovi nebyl. Nemusí pohled na mrtvé velké savce (které nejsou potrava jako jiný vlk nebo třeba rys). Hlavou si žije někde mimo dění okolí. Rád se potuluje a odpočívá na tichých místech. Problémům se snaží vyhnout. Ke Smečce se chtěl připojit z důvodu pocitu bezpečí, protože nejednou na svých cestách pochopil, že není stavěný na to být osamělý vlk. Je poměrně kontaktní, protože se sourozenci často byli v jednom klubku a chumlali se k sobě. Poté turo roli převzal jeho otec.
Vzhled: Samichi se narodil bez boltců ucha, naštěstí mu to víceméně sluch neovlivňuje. Při svých cestách přišel při boji s kořistí o pravé oko, kde má dva hluboké šrámy. Na to, že je drobný, tak má predispozice vyrůst do hutného vlka, což jde vidět na jeho velkých tlapách. Zbarvením - šedý s černými a bílými vlk s černou podsadou, která se pravidelně přebarvuje až na hlavní znaky : mývalý oči a celo černý ocas, černý límec na krku. Jinak se znaky na srsti mění průběžně s línáním.

Vlk

•Jméno: Aljon (Alja)
•Pohlaví: Samec
•Náboženství: Víra v sedm
•Narození: 2018
•Element: Země
-Element země se u vlka projevuje jedinou speciální schopností.
Říká jí: hypermaskování (což vůbec nezní jako něco, co sám vymyslel, že…). Jeho srst samovolně mění barvy (a někdy i strukturu) podle prostředí, ve kterém se pohybuje, a poskytuje mu tím velmi dobrou kamufláž. Vlk sám tuto schopnost nijak neovládá, dost často překvapuje i jeho samotného.
•Schopnost: Štěstí v neštěstí
•Rodina: Matka, otec, čtyři sestry
-Alja se narodil jako nejstarší vlče milující matce a starostlivému otci. Maminka byla vždy skromná a tichá a i kvůli bouřlivé Aljově povaze si více rozuměla s jeho sestrami. Otec nebyl silák ani génius, ale snažil se svým dětem vždy vštípit to nejlepší a vychovat z nich vlky, na které je spolehnutí. Alja si svých rodičů velmi vážil, ale nikdy se nestal tím ochranitelským starším bratrem, ke kterému by mohly sestry vzhlížet. I když nebyl zlý nebo krutý, kam vkročil, tam se mu za patami plížilo neštěstí a smůla. Vlk sám přitom nikdy nepřišel k úrazu… což se bohužel nedalo říct o jeho nejbližších.

•Povaha: Alja je jednoduše věčným dítětem.
Není hloupý, ani krutý, přesto umí být lehce netaktní a těžce nezodpovědný. Protože nezažil žádnou velkou ztrátu ani bolest, je pro něj celý život jen zábavná hra a ostatní vlci v ní roztomilé figurky. Jako vlče míval spousty přátel, které bavil svou maskovací schopností, například když ze stínů skákal na ostatní vlky a děsil je tím k smrti. Kamarádi ale na rozdíl od něj dospěli a Alja zůstal sám. A přesto si nikdy sám nepřipadal.

•Minulost: I když jeho rodina Alju velmi milovala, a nikdy ho nepodezřívala z toho, že by všechna ta zvláštní neštěstí a lumpárny způsoboval se zlým úmyslem, všem se poněkud ulevilo, když se rozhodl odejít. Měl na to koneckonců věk, dospělí vlci nezůstávají v noře s mladšími sourozenci (zvlášť když si tam sestřičky začínají vodit nápadníky… brrr). Nikdo si nemyslel, že by skutečně našel lásku, usadil se a založil rodinu, ale mohli se tak aspoň tvářit. Hlavně když bude ten nešťastník chvíli způsobovat infarkty taky někomu jinému.
Alja šel, kam ho nohy nesly, toulal se po horách i lesích a na své nekonečné pouti potkával různé smečky vlků. I když každá byla úplně jiná, jedno měly společné. Všechny si vydechly, když se rozhodl jít dál.

•Vzhled: Není velký, ani silný, oči má černé jako korálky, od obyčejných vlků ho odlišují jeho nepřirozeně protáhlé uši. Má hustou a hebkou srst, ale ani on sám nikdy nezjistil, jakou má vlastně barvu, protože se neustále mění. Čím déle stojí na stejném povrchu, tím více se mu podobá a jeho maskování je o to dokonalejší. Jednou na něm dokonce vyrostly sedmikrásky. To byla legrace.

Re: Oprava

•Jméno: Aljon (Alja)
•Pohlaví: Samec
•Náboženství: Víra v sedm
•Narození: 26.3.2018
•Element: Země
-Element země se u vlka projevuje jedinou speciální schopností.
Říká jí: hypermaskování (což vůbec nezní jako něco, co sám vymyslel, že…). Jeho srst samovolně mění barvy (a někdy i strukturu) podle prostředí, ve kterém se pohybuje, a poskytuje mu tím velmi dobrou kamufláž. Vlk sám tuto schopnost nijak neovládá, dost často překvapuje i jeho samotného.
•Schopnost: Štěstí v neštěstí
•Rodina: Matka, otec, čtyři sestry

•Povaha: Povahou je jednoduše věčným dítětem.
Není hloupý, ani krutý, přesto umí být lehce netaktní a těžce nezodpovědný. Protože nezažil žádnou velkou ztrátu ani bolest, je pro něj celý život jen zábavná hra a ostatní vlci v ní roztomilé figurky. Jako vlče míval spousty přátel, které bavil svou maskovací schopností, například když ze stínů skákal na ostatní vlky a děsil je tím k smrti. Kamarádi ale na rozdíl od něj dospěli a Alja zůstal sám. A přesto si nikdy sám nepřipadal.
Na první pohled je hravý a optimistický. Snadno se nadchne i pro úplnou maličkost, miluje hebké malé tvorečky a všechno co se leskne, svítí a třepotá. S ostatními vlky si většinou tolik nerozumí. Zpočátku je zaujme jeho spontánní nadšení a přátelská povaha, brzy ale zjistí, že je v Aljovi něco prázdného… plochého…a pod měňavým kožichem chybí to, co dělá každého vlka vlkem. Za stinnou stránku může být považována i jeho bezbřehá naivita. Je důvěřivý a ochotný, ale snažit se zneužít jeho laskavost pro vlastní obohacení se může ošklivě nevyplatit. V podobných chvílích se totiž projeví schopnost Štěstí v neštěstí a v jámě, kterou si Alja ochotně vykopal, sám nikdy neskončí.

•Minulost: Alja se narodil jako nejstarší vlče milující matce a starostlivému otci. Maminka byla vždy skromná a tichá a i kvůli bouřlivé Aljově povaze si více rozuměla s jeho sestrami. Otec nebyl silák ani génius, ale snažil se svým dětem vždy vštípit to nejlepší a vychovat z nich vlky, na které je spolehnutí. Alja si svých rodičů velmi vážil, ale nikdy se nestal tím ochranitelským starším bratrem, ke kterému by mohly sestry vzhlížet. I když nebyl zlý nebo krutý, kam vkročil, tam se mu za patami plížilo neštěstí a smůla. Vlk sám přitom nikdy nepřišel k úrazu… což se bohužel nedalo říct o jeho nejbližších.
I když jeho rodina Alju velmi milovala, a nikdy ho nepodezřívala z toho, že by všechna ta zvláštní neštěstí a lumpárny způsoboval se zlým úmyslem, všem se poněkud ulevilo, když se rozhodl odejít. Měl na to koneckonců věk, dospělí vlci nezůstávají v noře s mladšími sourozenci (zvlášť když si tam sestřičky začínají vodit nápadníky… brrr). Nikdo si nemyslel, že by skutečně našel lásku, usadil se a založil rodinu, ale mohli se tak aspoň tvářit. Hlavně když bude ten nešťastník chvíli způsobovat infarkty taky někomu jinému.
Alja šel, kam ho nohy nesly, toulal se po horách i lesích a na své nekonečné pouti potkával různé smečky vlků. I když každá byla úplně jiná, jedno měly společné. Všechny si vydechly, když se rozhodl jít dál. Mohly za to především… incidenty, které ušatého provází na každém kroku. Jeho maskovací schopnost uměla být nepříjemným prokletím. Velmi často vyslechl, co neměl a navíc si to nikdy nenechal pro sebe. Ve špatný čas byl pokaždé na tom nejhorším místě a čím větší poťouchlost vymyslel, tím spíš ji nakonec odnesl někdo jiný, než sám Alja. Dost často v tom byl úplně nevině. Ale kdo by mu to po tom všem ještě věřil?
Často se jen svalí na hřbet do hebké trávy a pozoruje, jak po nebi líně plují mraky ve tvaru všech těch vlků z jeho vzpomínek. Když má velmi světlou chvilku, začne se ptát sám sebe, kam vlastně jde. Co hledá. A co bude dělat, až to najde. Proč si každý nakonec povzdychne a zklamaně zavrtí hlavou? Proč Bohové chtěli, aby se věčně ztrácel v lesním porostu i na kamenité pláni? A jestli ho někdy někdo skutečně Uvidí?... počkat počkat, to byl rozhodně největší čmelák, jakého jsem tohle léto potkal, sledujte, jak ho chytím v letu!
•Vzhled: Není velký, ani silný, oči má černé jako korálky, od obyčejných vlků ho odlišují jeho nepřirozeně protáhlé uši. Má hustou a hebkou srst, ale ani on sám nikdy nezjistil, jakou má vlastně barvu, protože se neustále mění. Čím déle stojí na stejném povrchu, tím více se mu podobá a jeho maskování je o to dokonalejší. Jednou na něm dokonce vyrostly sedmikrásky. To byla legrace.


Re: Re: Oprava

Schváleno.

Registrace

Jméno: Shami
Pohlaví: samice
Náboženství: Žádné (Nevím, zda mi to projde, každopádně to mám tak, že Shami vyrůstala jen s bratrem, který jí také tolik nenaučil. Nu a proto žádnou víru nemá, protože ani neví, že nějaké takové víry jsou.. ? :D Uvidím, zda to projde, každopádně, až by byla právě že ve smečce, tak by se vlastně snad nějakým způsobem dozvěděla o těch vírách a mám v plánu jí náboženstvím přiřadit do víry v sedm. Snad se chápeme :D )
Narození: 17.4.
Element: Čas
Nemagická schopnost: Pohyb ve stínech /téměř, jakoby v tu chvíli byla neviditelná/
Rodina:
Matka - Jméno a původ nezná. Ví jen, že to byla podle všeho statečná a krásná vlčice, jenž jí a jejího bratra milovala. Má na ní pouze mlhavé, krátké útržky vzpomínek
Otec - Neví vůbec nic
Sourozenci: Makoto

Povaha:
Dokáže se při většině času přizpůsobit svému okolí. Je často tišší, ale nedělá jí problém dát o sobě i občas vědět. Ke svému okolí je velmi obezřetná, ze začátku nedůvěřivá. Když si však k ní někdo prokope cestu a ukáže jí, že se nemusí bát případné zrady, tak je společenská, milá a nápomocná. Místy i sarkastická, je to spíše její styl humoru.

Často se dostává do problémů, díky své zvídavé povaze. Ráda zkouší a učí se nové věci a leze tam, kam by lézt neměla. Právě proto dělá jeden problém za druhým, ovšem je zodpovědná a má silný cit pro spravedlnost.
Věci se snaží řešit podle svého bratra, jenž byl ve spoustě věcí jejím vzorem, pomocí myšlení a logiky. Někdy se jí však stává, že dřív jedná, než přemýšlí.

Minulost:
Svou matku příliš nezná. Většinu svého života žila pouze se svým starším bratrem, Makoto od kterého se vše učila. Od chození a běhání, až po boj. Nemohl jí však příliš dobře naučit vlčím zvyklostem ve smečkách, ani dalším znalostem pro vlky ze smečky tolik známými. Sám pořádně ani netušil, jak to vlastně ve smečkách chodívá. Byli odkázáni na svou vynalézavost, představivost a chytrost.

Bratr jí nikdy nechtěl říct, proč jsou sami dva a vždy, když vytáhla téma rodiče, tak jí striktně odmítl s nějakou výmluvou. Tudíž neměla šanci se nic dozvědět. I přes tyto situace, které jí nadmíru štvali měla však svého bratra ráda, skoro by se dalo říct, že na něm lpěla.

Lovili spolu malé stvoření, většinou ve velikosti zajíce, lišky, nebo orla. K větším se většinou nepřibližovali. 'I slabí tvorové jsou ve větším počtu silným nepřítelem' vždy říkával, když navrhovala, že by mohli ulovit koně, či jelena. Jen málokdy se jim podařilo nalézt zraněnou srnku, či jiné větší zvíře.
Spávali ve své jeskyni, kterou kdysi našel a zabezpečil Makoto. Byl tam dostatečný prostor, útulno, teplo a ani tam nefoukal příliš vítr. Navíc byl vchod celkem úzký, málokdo vchodem mohl projít a tak měli vždy pocit bezpečí, když večer po dlouhém dni usínali natisknutí těsně na sebe.

Bylo by pěkné myslet si, že takový život by jim vydržel věčně. Jednou, hluboko v noci začal foukat vítr silněji, než kdy dřív. Z nebe se spustil prudký déšť a zanedlouho i pravidelné hromobití. Tak silné, že oba vlky probudil ze silného spánku. Ani jeden nevylezl, více se natiskli k sobě svýma třesoucíma se těly a s očima plných strachu hleděli na škvíru, jenž vedla ven. Takto přečkali noc až do rána a poté se nevyspalí a stále ještě vystrašení vysoukali ven. Déšť, hromy a blesky a neochvějně silný vítr zanechali za sebou spoušť ve které by se těžko dalo žít. Ta zvířata, která neměla to štěstí a nestihla za včasu utéct, nebo se dostatečně dobře schovat ležela v různých pozicích kolem bez špetky života. Stromy polámané a popadané jeden přes druhý. Jen pár jich onu osudnou noc přežilo. Z menšího, šťastně žijícího lesíka se stala pláň mrtvol, chladu a děsu.

Volba pro oba byla jasná. Museli odejít pryč a najít si jiné teritorium. Den po dni ubíhal a stále byli na cestě. Shami rychle zapomněla na děsivou noc, jejímu bratrovi to však stále leželo v hlavě. Další neštěstí je však teprve mělo potkat.

Akorát procházeli prázdnou planinou. Po rozhlédnutí ze skály věděli, že několik kilometrů před nimi se nachází z dálky nejspíše les plný života. Oba byli natěšení, že se snad dočkají již cíle své cesty a tak běhali, skákali, blbli, smáli se a po straně kaňonu, který museli přejít, se klouzali a dováděli. Kaňon byl dlouhý a široký. Nacházeli se v půli cesty, když se země pod jejich nohama začala třást. V dálce zaslechli dupání hned několika kopyt, ale bylo to tak slabé, tak v dáli, že ani jeden netušil, co se to vlastně děje a tak jen zvědavě pozorovali blížící se, neustále se zvedající písek a prach ze země. 'Shami! Uteč!' Vykřikl Makoto, když mu konečně došlo, co se vlastně děje. Stádo velkých a statných bizonů muselo být nejspíše vyplašeno, neboť hlava nehlava běželi přímo naproti oběma vlkům, tak rychle, jak jen dokázali. Shami byla v šoku, netušila co dělat a jen s vykulenýma očima sledovala bizoni, jak se k nim pomalu blíží. Tu náhle vyjekla, neboť ucítila pevný stisk na svém krku. Makoto jí vzal do zubů, aby se s ní přesunul pod kámen, nijak moc velký a už od pohledu bylo jasné, že neuchrání oba dva. Než by stačili snad doběhnout na druhou stranu, bylo by pozdě. Nestihli by to. Makooto věděl, co udělá a Shami to již tušila. Věděla, že odtud odejde pouze jeden, ne-li ani jeden. Chtěla protestovat, ale nemohla, neboť za chvíli již Makoto bolestně zakňučel, odkopnut několik metrů dál. 'Zůstaň tam, Shami!!' Vykřikl, když zahlédl, jak se jeho sestra zvedá, aby mu šla na pomoc. Nemohla nic dělat, nemohla mu pomoct. Ale to si za žádnou cenu nechtěla připustit. Vůbec poprvé svého bratra neposlechla a zuřivě se rozběhla za ním, snažíc se vyhnout všem těm kopytům kolem ní. Pár ran dostala, jedna jí dokonce odkopla o několik metrů pryč, naštěstí však blíže k Makoto. Jakmile k němu doběhla, schoulila se k němu. Ten již vzdal snahu o vynadání své sestry, neboť k tomu neměl již žádnou sílu. Byl již příliš zraněn. Shami z posledních sil, se slzami v očích začala žalostně vyjít, snad v naději, že by jim mohl někdo přijít na pomoc. Ale nepřišel. Zdálo se, že stádo bizonů je nekonečné a každý kopanec bolestivější, než ty předešlé. V zorném poli se objevil bizon mohutnější, než jakýkoliv jiný, míříc přímo na ně a Shami věděla, že pokud se nestane zázrak, bude tento bizon také to poslední, co uvidí. Už ztratila vůli bojovat, jako její bratr. Ten to však nechtěl dopustit a tichá slova 'uteč, Shami', které vyřkl z posledních sil vlčici přesvědčila, že tu nemůže zůstat, že musí uposlechnout svého bratra. Jenže neměla kam jít, kam utéct. Pevně stiskla oční víčka v duchu prosím, aby se stal zázrak. Aby přežila. Aby byla úplně jinde, než je teď.

Záblesk světla a vše utichlo. Shami otevírala pomalu oči a kolem ní se rozprostírala zeleň. Ptáčci začali cvrlikat a všemožné lesní zvuky znovu ožívali. Nebyla v kaňonu, ale na paloučku uprostřed lesa. Zraněná, slabá a zděšená. O chvíli později omdlela, nechápajíc, co se vlastně právě stalo a především s otázkou v mysli, kde je její bratr, jenž jí zemřel před očima.

Zajímavosti:
*Když něco vyhledává pomocí pachu, dává ocas vzhůru k nebi.
*Její zuby jsou o něco větší, než u jiných vlčic

Vzhled: Průměrně velká vlčice s hustou, lehce zvlněnou, černou až velmi tmavě modrou srstí. Na konci nožek, téměř na tlapkách je srst zbarvená černě, ale s trochou více modré, o něco světlejší než na jinde.
Ocas je velmi huňatý, dosahující téměř na zem. Stejně tak i uši, na nichž má také srst hustší, než jiní vlci. Celkově má tedy srst na těle hustou, méně tedy u nosu.
Oči má zářivě fialové, spíše v tmavším odstínu.

Něco o mně:
Introvertní holka, která má ráda čokoládu, nemá ráda rajče a otravuju učitele již na střední škole.

Kontakt: Shadows#1167

Re: Registrace

Zapomněla jsem dodat rok narození - tudíž: 17.4.2019

Re: Registrace

Povaha kratší, ale minulost to vyvažuje. :)
Schváleno.

Hihi

Jméno: Rylee
Pohlaví: samice
Náboženství: Atheismus
Datum narození: 24.7.2019
Schopnosti: voda, schopnost lézt na stromy
Rodina:
Matka - Brielle
Otec - Henry
Sestry - Ingrid, Juniper†
Bratři - Charlie†, Jerry
Partnerství: -
Povaha:
Zprve byste tipli, podle jejího image, že půjde o nějakou drsnou, sebevědomou vlčku. No zdání klame. K drsnotě se ani nepřibližuje, jedná se spíš o asociálního jedince, myslícího tak maximálně pesimisticky. Ve všem, co dělá, nevidí dobrý výsledek, kohokoli vidí, nemyslí si, že to setkání dopadne dobře. Drží se zpátky, vždy, nikdy se k nikomu nehrne, spíše se snaží co nejrychleji a nejnápadněji zmizet. A že rychlá je dost! Nedůvěřuje prostě nikomu, bez výjimek. Takže prostě plachá, ne společenská. Ale na druhou stranu, když na ni jdete opatrně a v klidu, si na vás dokáže zvyknout a chovat se mile a přátelsky, ne jako vytřesené vlče. Akorát i tak nic moc nenamluví, téma musí začít společník, jinak bude mezi nimi spíš takové trapné ticho. Které by jí osobně ale vůbec nevadilo. Také ráda pomůže, když to je v jejích silách. Má také ráda, když nastane spravedlnost. Vždy musí prostě ven vyjít pravda, žádné lži. Nesnáší, když někdo strašně lže. Vždy, fakt vždy se na ni můžete spolehnout. A nakonec, trpělivost jí také nechybí. Jen když nastane nepříjemná situace, nedokáže normálně jednat. Hned plaší. Takže plaché, ale dobrosrdečné srdce.
Minulost:
Rylliiny rodiče byli oba vyhnáni z jejich rodné smečky za porušení pravidel - neprávem. Zanedlouho se zjistilo, že Brielle byla březí a pak se jí narodilo pět vlčat. Zprve měli obavu, zda se dokážou bez pomocí smečky postarat o takový houf dětí. Bratr Charlie umřel kousek po porodu, z neznámé příhody. Sestra Juniper se zatoulala příliš daleko od rodiny, mimo les a odnesl ji dravý pták. Ale i Ingrid a Jerry byla taková čísla a chtěli neustále zkoumat své okolí. To jen malá, nejmenší a nejmladší z vrhu, Rylee, se držela pevně u svých rodičů. Nejevila příliš zájem o hru se sourozenci, i to jejich zkoumání jí bylo cizí. Jednou, když při bouřce spadl strom, ve kterém mělo skrýš někde v hloubi kořenů, se vydali dva dospělí vlci a jejich tři děti hledat nové útočiště. Rylee mžiku zaujal motýl poletující kolem a jak to pronásledovala, najednou se vyskytla sama, její rodina a jakékoli známé pachy ty tam. Začala kňučet, výt, cokoli, co by je mohlo přilákat. Ale nic. Jen ona a tak cizí krajina. Lehla si k jednomu tlustšímu stromu a doufala, že se objeví. Hladová a vyděšená tam ležela dva dny, až třetí den, když se ráno probudila, nacházela se v nějakém doupěti. Cizím, nora šla cítit bylinkami a spousty vlčích pachů. Když vylezla ven, zanedlouho zjistila, že ji sem zavedla jedna ze dvou vlčic, z čehož tyto dvě se ujímají opuštěných vlčat, naučí je všechno, co potřebují a pak je pošlou už téměř dospělé si světa. Kdekdo by řekl, že její osud dopadl dobře… však omyl. V houfu vlčat byla nejmladší a nejslabší, boj jí vůbec nešel, za to ale běh a lov ano. Ale i tak si na ni ostatní vyskakovali. Uráželi ji, skončilo to až u šikany. Brali jí jídlo, smáli se za každou její chybu nenechali ji ani pořádně vyspat. Vlčice o ničem nevěděly dělali to jen v jejich nepřítomnosti, či když se prostě nekoukaly. A Rylee neměla nikdy odvahu něco říct. Když už se to nedalo vydržet a když aspoň trochu posílila tak, aby si dokázala aspoň ulovit kořist, utekla co nejrychleji a nejdál mohla. Nechystaje se vracet. Také ji při velkém větru škrábla větvička do pravého oka a nakonec na něj oslepla. Začala ho krýt svými vlasy, které jak rostla, začaly houstnout a zdelšovat se. Odnesla si také mírný strach z jiných vlků.
Zajímavosti a jiné věci: .
• Je vyšší, byť drobné postavy.
• Je slepá na pravé oko, přikrývá ho vlasy.
• Oplývá velkou rychlostí a skvěle loví, či i plave.
• Trpí sociální fobií.
Vzhled: https://i.postimg.cc/c4B2rQx1/refkadosms.png
O sobě: Všichni mě zvou had/hadice (prostě něco s hady). Je mi sedmnáct, jsem z kraje Vysočina, chodím už na střední školu. Miluju hady, mám fobii z pavouků a škvorů (taky mírně z přecházení silnice, ale to je vedlejší).

Re: Hihi

Registrace se mi líbí, jen mám problém se schopností lezení na stromů. Vlci moc na stromy neuměj lézt a tahle schopnost by měla být v běžných schopnostech vlka.
Nabídl bych místo toho třeba plavání.
Jinak uznáno.

Registrace

Jméno: Ametysta
Pohlaví: Samice
Náboženství: Víra v sedm
Datum narození: 21.8. 2018
Element: Voda
Nemagická schopnost: Když se namočí, voda z ní rychle steče - "nepromokavá" srst

Rodina:
Rodiče: matka Chamira a otec Almando
Sourozenci: dvě sestry (obě umřely těsně po narození) a jeden bratr Equan, ten nejspíš žije

Partnerství: -

Povaha:
Ametysta má velice ráda společnost - když je sama, cítí se opuštěně, je smutná a často zoufalá, pokud nevidí nějakého vlka dlouhou dobu. Přestože je trochu plachá a při seznamování s ostatními vlky opatrná, potkává nové vlky ráda a ráda se s nimi přátelí.
Miluje plavání, cákání vody a vyhřívání se na slunci poblíž řeky či jezera. Ve vodě se cítí vždy v bezpečí a podle toho se často chová, i když ne vždy se jí to vyplatí. Každou chvíli se pokouší lovit ryby, které nade všechno zbožňuje, i když jí velice chutnají i králíci.
Není dominantní, ostatním vlkům se v případě potřeby klidně podřídí, protože nesnáší hádky a rvačky a je z nich nervózní. Na druhou stranu pokud se cítí ohrožená, neváhá se bránit.
S ostatními vlky mluví slušně, pokud nejsou příliš arogantní. Takovým se potom vyhýbá. Přátelské a milé vlky ráda vyzývá ke hře na honěnou nebo k přetahování.

Minulost:
Ametysta se narodila v nepříliš dobře uspořádané smečce. Všude vládl chaos, žádný vlk nevěděl, co se na něj chystá, vedení smečky bylo nespolehlivé a alfa smečky byl tyran, co se neštítil zabíjet kohokoliv, kdo se mu příčil.
Její rodina se tedy rozhodla odejít, neboť její rodiče se shodli na tom, že život samotářů nemůže být horší než toto.
Ametysta však jako vlče trpěla. Její bratr byl vážnější a nechtěl si hrát tak často jako ona. Navíc se brzy vyskytl nový problém: v její bývalé smečce nikdo žádnou magii neměl, ale u ní se pomalu začala projevovat moc ovládat vodu. Vůbec si s tím nevěděla rady a nikdo jí nedokázal pomoct.
Postupně byla zoufalejší a zoufalejší. Rodiče byli zase zoufalí z toho, jak se trápila. Ale ona i bratr toho uměli čím dál víc. Jednoho dne Ametysta vyzvala Equana, ať s ní jde putovat jinam, oddělit se od rodičů a začít žít vlastní život. Ten na to přistoupil a oba se rozloučili s rodiči. Vydali se na dalekou pouť.
Někdy se jim dařilo, a někdy zase ne, ale dokud drželi pohromadě, nebáli se, že zemřou. Jejich relativní spokojenost však trvala jen do té doby, než narazili na skupinku toulajících se vlků. Vyprávěli jim spousty fantastických příběhů, co údajně zažili a Equana to uchvátilo. Rozhodl se k nim přidat přes všechny sestřiny prosby. Ametysta tedy zůstala sama.
Chvíli rozvažovala, jestli by přeci jenom nebylo lepší se připojit k té sebrance. Pak ale pocítila silnou touhu být ve smečce - pravé a hodné smečce. Putovala tedy dál za účelem najít nějakou smečku, co by ji mezi sebe přijala...

Zajímavosti:
Ametysta je k smrti vyděšená z přerostlých, tlustých čmeláků.

Vzhled:
Průmerně velká vlčice, má hustou "špinavě" bílou, trochu zvlněnou srst s lehkým nádechem fialové uzpůsobenou k pobytu ve vodě. Levé ucho má trochu natržené a přes pravé oko má tmavě hnědou skvrnu. Její oči mají tmavou barvu - něco mezi černou a tmavě modrou.

O sobě:
Jsem obyčejná holka, co ráda čte. Mám ráda všechna zvířata, ale obzvlášť vlkym, kočky a koně.

Přidat nový příspěvek

Nejbližší Herní Akce: 
  • Dobrodružství se strýčkem Vegou - právě probíhá