Procházela jsem lesem a pozorovala padající sníh. Vločky se líně snášely z nebe a já najednou zaslechla podivný zvuk. Znělo to jako přidušené vrčení. Zvědavost mi nedala a tak jsem se rozběhla za zvukem. Když jsem doběhla na místo hned jsem poznala obrovského černého vlka. Jeho křídla byla pocuchaná a on sám ležel bezvládně v kaluži krve, která barvila sníh do červena. "Row." Zašeptala jsem a položila jsem nu packu na krk. Byl ještě na živu. S vypětím všech sil jsem ho dotáhla do své jeskyně. "Kolik sakra váží?" Zavrčela jsem když jsem ho konečně dostala do jeskyně. Byla jsem unavená, ale ještě jsem si nemohla odpočinout. Položila jsem na něj packu a pomocí své magie jsem mu zavřela krvácející rány. "Tak teď už by jsi to měl přežít." Oddychla jsem si a vysílená od tahání a kouzlení jsem sebou plácla na zem. Ani jsem si neuvědomila, že tam ležel Row a já se stulila přímo k němu. Pořád byl celý od krve ake bylo mi to jedno. Zabořila jsem svůj čumák do jeho černé srsti. Konečně jsem ležela vedle něj. Jeho kožich me krásné hřál a já vzápětí usnula na jeho břiše. Ráno mě probudila vůně černého samce. Pomalu jsem otevřela oči a hned jsem viděla že Row už nespí. Stále klidně ležel a pozoroval mě, jak spím. Usmála jsem se na něj. "Dobré ráno. Skvěle se na tobě spí." Row se usmál. "Ty jsi mě sem přitáhla?" Ja jsem přikývla. "Ano a taky jsem ti uzdravila rány. Kde jsi k nim přišel?" Zeptala jsem se okamžitě. Ale Row jen zavrtěl hlavou. "To je jedno, musím už jít." Postavil se na tlapy ale já se mu hned postavila do cesty. "Nikam! Jsi slabý, měl by jsi odpočívat." Row zavrtěl hlavou a pyšně zvedl čumák. "To není třeba. Je mi fajn." Usmála jsem se. "Opravdu?" Vyskočila jsem a jednou ranou jsem velkého vlka srazila na zem. Sice s použitím magie ale to vědět nemusí. "Vidíš jsi slabý, jako štěně." Zavrčela jsem na něj. "Ještě jeden den se nikde nehneš." Rozkázala jsem mu a znova si k němu lehla. On si povzdechnul a souhlasně přikývnul. "Tak teda dobře. Jak ti mužů poděkovat?" Konečně otázka na kterou jsem čekala. Usmála jsem se a mrkla na něj. "Možná je něco co by jsi mohl udělat." "A co to je?" Zeptal se okamžitě. Nejprve jsem uhnula pohledem. Ale tohle bylo to na co jsem tak dlouho čekala. Podívala jsem se mu do očí. "Udělej mě." Rowovi spadla tlama. Ale nakonec přikývnul. Zasmála jsem se a packou jsem mu tlamu zavřela. Posunula jsem se k němu blíže. On sklonil hlavu. "Teď hned?" Zašeptal mi do ouška a já přikývla. "Tak dobře." Odpověděl a objal mě svou tlapou. Najednou jsem ucítila jak se na mě dole tiskne. Zavřela jsem oči a on do mě zajel. Zakňučela jsem, byl velký jako kůň. "V pořádku?" Zeptal se mě. Na místo odpovědi jsem mu šla naproti. Hned pochopil a začal do mě zajíždět. Já začala hlasitě kňučet. On zase slastně vzdychal a pevně mě držel. Po chvíli se uvolnil a začal do mě vrážet silněji. Zavřela jsem oči a pevně jsem se ho chytila. Po hodině jsem to už nedokázala dale vydržet a udělala jsem se. A přesně v tu samou chvíli jsem cítila jak se on udělal so mě. Celá zadýchána jsem znova zabořila čumák do jeho srsti a znova jsem usnula.

KONEC.