Soutěž #48

Tento ošemetný příběh se stal úplně nevinně.

Dvě slečny se po dlouhém těžkém dni, nezávisle na sobě, sešly u sadu s kvašeným ovocem. Chvíli si neměly co říct, ale po pár kusech ovoce to šlo samo.
Bylo jaro, ale sníh byl stále přítomen. Proto večer, trochu v náladě, si jedna lehla k druhé a našly správný kus řeči.

Ráno je probral až zpěv ptactva v okolí a ony už věděly, že ta druhá je ta, se kterou chtějí trávit dlouhé večery. Že propadly tomu jednomu krásnému okamžiku - zamilované na první pohled.

https://media.discordapp.net/attachments/688497611413782616/970209515167449108/Letta__Spirit.png

Oops, Polyhymnia to udělala zase. V malém údolíčku mezi horami se vznítilo na troud suché klestí - a Polyhymnia samozřejmě vyrazila na pomoc, aby oheň uhasila. Nejprve se zdálo, že tu potopu, kterou způsobila, nemohlo nic přežít; ovšem pak se ukázalo, že přece jen tam dole něco žije - něco, co má dostatečně dlouhé nohy na to, aby to bez problému dosáhlo nad vodu.
"Kámo, to je boží! Bazén, a s vlnama!" Ozve se. Polyhymnia vrhne překvapený pohled na podivného, vytáhlého vlka, který se nadšeně cachtá ve vodě. Vega jí s širokým úsměvem oplatí pohled.
"Co tak koukáš, fešando? Chceš se přidat?"
No, proč vlastně ne...

https://cdn.discordapp.com/attachments/803373242780745728/970080508165906513/vega_polyhymnia_final.jpg

Těžko říct, co svedlo ty dva dohromady. Kombinace trauma a daddy issues?
Lesui nedokázal určit, co přesně ho na Kaydarovi přitahuje, možná si to ani nechtěl připustit. A Kaydar byl prostě Kaydar. Z nějakého důvodu chtěl být ale po Lesuiho boku. Neodbytně. A Lesui ho nechal, toleroval ho. Chtěl ho tolerovat. Protože stačilo, když se jeden druhému podívali do očí, když pochopili bolest toho druhého.
// A momentálně míří na svojí další schůzku, která bude zahrnovat spoustu kvašeného ovoce :cute: //
https://cdn.discordapp.com/attachments/772080494741291029/969888577322373130/lesdar.png

Tento starý příběh začíná už na počátku samotného Xikuratu. Vyprávěl se příběh o dvou výjimečných duší, které se v každém životě setkávali. Mělo jít o velmi výjimečné protiklady. Bázlivá duše a duše plná nadmuté pýchy. Tak rozdílné, že by se každému smrtelníkovi zdálo zcela nesmyslné, aby se zrovna tyto dva protiklady dávali dohromady již po staletí.
Podle starých obrazců ve skalách se praví, že tento příběh započal už na začátku Xikuratu, kdy tyto dvě duše byly zcela neškodné berušky. Čím, ale víckrát se vrátili, tím většími a inteligentnějšími stvořeními se stávali. Jindy to byli ryby, pak zas ptáčci a praví se, že až jednoho dne budou runy zdobit vlka a z ranní oblohy sestoupí jí podobná vlčici, dají se opět dohromady, jak osud kamenných stěn praví a nastane… Co nastane? Konec světa? Jeho spása? Půjde tento koloběh ještě dále?
Bohužel tuto otázku se nedozvíme již ze stěn kamenné jeskyně, neboť právě tato část byla před staletími zasypána a tak tyto poznatky zničeni. Můžeme tedy jen doufat, že jak se popisuje jejich bouřlivé zpočátku nepřátelské jednání, které postupně dospěje k velké vášni a neodlučitelnosti, která je potáhne vždy zpět k sobě, že nebude zkázou Xikuratu, ale novým světlem. Novým začátkem a případný koloběh této lásky půjde dále.


https://cdn.discordapp.com/attachments/506169326903099404/969674657538125844/Rylee__Othello.png

(Doufám, že takovýhle menší příběh nebude vadit ^^" )

https://discordapp.com/channels/538124146656280578/688497611413782616/962627184701370380

V zapadajícím slunci se mu Arwen ztrácel a jeho větrem čechraná srst splývala se zkrvavenou oblohou. Seděl k němu zády, ale určitě o něm už věděl. Pach druhého vlka se mu prohnal kolem čenichu dávno před tím, než vedle něj samec s hrubým hnědým kožichem a hlubokými jizvami táhnoucími se přes oko usadil.

Okolní ticho náhle prořízl Arwenům zastřený hlas: ,,Miluj se se mnou"
Z druhé strany se mu dostalo potěšeného zavrčení a pohledu do potemnělého oka plného nevyřčených vyznání.

Jejich láska je jemná tak, jako polibky slunečních paprsků - věrnější než-li pes, hlasitější více, než kdejaká bouře. Tito dva sobě milí se za pozoruhodných okolností potkali v čiré náhodě sletu událostí na místě, které se stalo bodem, na němž se pravidelně, ne tak tajně, potkávají a vyznávají si city lásky, nebo vedou převelmi dlouhé konverzace.

https://cdn.discordapp.com/attachments/688497611413782616/940698642040369202/sms.png

Příšerná sněhová vánice vypukla nad údolím zrovna když se nešťastná vlčice rozhodla vyrazit pro něco k snědku. Sníh a mráz, nic jiného nebylo vidět široko daleko. Nepromokavá srst pomáhala proti sněhu, ale mráz se přesto zabodával hlouběji a hlouběji.
Zahyne tu v hladových závějích? Pohltí její tělo a nenavrátí dokud nepřijde obleva?
Ale hle, tu přichází stín skrze bouři a vánice se před ním rozestoupí jakoby poklekala. Kdo je ten vlk s chladným pohledem? Přišel jí zachránit, nebo zahubit?
Bůh všeho chladu a mrazu na ní shlédne. Je to jenom smrtelná vlčice. Takových už viděl tisíce. Nebo ne? Přece jí... nemůže nechat ve vánici samotnou. Pomůže jí bezpečně na okraj, jen do bezpečí... Možná pro jistotu k její jeskyni, aby se jí nic nestalo... Možná by mohl zůstat na kus zajíce, ne?

https://cdn.discordapp.com/attachments/688497611413782616/951646002480283658/Untitled27_20220311015540.png

Kdo to kde viděl, aby se syn zesnulé alfy Smečky Měsíčního Svitu zamiloval do ovce v rouše vlčím - nebo vlastně ještěra!
A přesto se tak stalo. Přesto mu komfort ve vlastních křídlech nejistoty poskytl právě plaz převlečený za vlka. Utíká před zvídavými pohledy od tábora, aby potkával svého milého. Žádný z vlků mu paradoxně nedokázal poskytnout takové pochopení, jako tvor jiné čeledi.
I pro Fredericka se Noem stal tím nejdražším, koho za svůj život obchodníka potkal. Ze všech věcí, které vlastnil, však neplánoval prodat vlastní srdce. "Prodat" ani není to správné slovo, dalo by se říct, že si ho černobílý vlk sobecky ukradl.
A tak spolu polehávají na planinách, skrývající svou mezidruhovou lásku všem, kdo by je snad mohli chtít odsoudit.

https://cdn.discordapp.com/attachments/796806119334215692/948678829327654942/2022_03_01_noderick.jpg

Možná to bylo to první ozáření slunečního svitu co je přivedlo k jednomu druhému, ale od prvního pohledu bylo jasné, že jsi jsou souzeni. Thunderovi rudě zabarvené oči, jež se na jarním slunci krásně třpytili Assekemu připadali jako oheň, do kterého by mohl koukat až by si vlastní očka vykoukal. Nikdy si jich nevšiml a najednou mu připadalo, jako by byli tak docela jeho. Jako kdyby on byl Thunderův a Thunder byl jeho a to dokud poslední paprsek světla nevyprchá.

https://media.discordapp.net/attachments/688497611413782616/942389065075023902/asseke_a_thunder.png?width=894&height=670

Jednoho dne si Zale našel příjemné místo ve stínu v tichém zapadlém hájku. Zalezl si mezi keříky a rozhodl se využít příležitosti ke krátkému šlofíku. Zakrátko se ponořil do konejšivé říše snů... ale co tomu čert nechtěl... JAUVAJS! Ještě rozespalý vlk se ohnal tlapou po něčem, co se mu hladově zakouslo přímo do ocasu. A v tom okamžiku spatřil přímo nad sebou - ty nejkrásnější oči na celém světě.

https://media.discordapp.net/attachments/688497611413782616/939077791486455848/54654.png?width=570&height=676