Minulost: Echta byla vždy drobná, ale zdatná vlčice. Jednoho dne se jí, a jejímu druhu Buchovi, narodila dvě štěňata. Ergon a Aik. Bohužel se Aik druhého dne nedožil. V půl roce Ergonova života jeho matkazahynula na silné nachlazení. Tudíž jediný kdo se o Ergona staral, byl jeho otec. Ten mu ale dával za vinu smrt jeho bratra i matky a tak to Ergon měl opravdu těžké. V roce a půl Ergonova života ho otec beze slov opustil, a Ergon tak začal mít těžké časy. Jelikož byl stále vlče, bylo pro něj težké se o sebe postarat. Když začala jeho první samotná zima, přišel také hlad. Jednoho zimního dne kdy se vydal lovit tak objevil svou schopnost. Zajíc kterého vypatrál byl při honičce rychlejší než on. Ergon však vytrval a snažil se zajíce chytit. Najednou jim projel nával energie, jeho hřbet nabil světle žluté barvy z které vylétavali malé jiskřičky a díky této energii zrychlil, zajíce dohonil a ulovil. Po tomto výkonu byl však vysílen, ale k jeho štěstí měl onoho zajíce. V průběhu času se Ergon takto dostal z podváhy a stal se z něj silný vlk. Při jeho cestách se dostal až na okraj Xikuratu, kde se i usadil. Ale momentálně zde žije v ústraní od ostatních a skrývá se. Jelikož je v okolí více vlků, musí si dát pozor kde a co loví. Během tohoto schovávání se naučil znalosti okolí a našel i svá oblíbená místa k odpočinku po dlouhých dnech či po použití jeho rychlosti. Jeho momentální fyzický stav se tedy stal lehce atletickým a i on sám se začal více soustředit na svou rychlost o něco více než na svou sílu.