Aljon
Jméno: Aljon (Alja)
•Pohlaví: Samec
•Náboženství: Víra v sedm
•Narození: 26.3.2018
•Element: Země
-Element země se u vlka projevuje jedinou speciální schopností.
Říká jí: hypermaskování (což vůbec nezní jako něco, co sám vymyslel, že…). Jeho srst samovolně mění barvy (a někdy i strukturu) podle prostředí, ve kterém se pohybuje, a poskytuje mu tím velmi dobrou kamufláž. Vlk sám tuto schopnost nijak neovládá, dost často překvapuje i jeho samotného.
•Schopnost: Štěstí v neštěstí
•Rodina: Matka, otec, čtyři sestry
•Povaha: Povahou je jednoduše věčným dítětem.
Není hloupý, ani krutý, přesto umí být lehce netaktní a těžce nezodpovědný. Protože nezažil žádnou velkou ztrátu ani bolest, je pro něj celý život jen zábavná hra a ostatní vlci v ní roztomilé figurky. Jako vlče míval spousty přátel, které bavil svou maskovací schopností, například když ze stínů skákal na ostatní vlky a děsil je tím k smrti. Kamarádi ale na rozdíl od něj dospěli a Alja zůstal sám. A přesto si nikdy sám nepřipadal.
Na první pohled je hravý a optimistický. Snadno se nadchne i pro úplnou maličkost, miluje hebké malé tvorečky a všechno co se leskne, svítí a třepotá. S ostatními vlky si většinou tolik nerozumí. Zpočátku je zaujme jeho spontánní nadšení a přátelská povaha, brzy ale zjistí, že je v Aljovi něco prázdného… plochého…a pod měňavým kožichem chybí to, co dělá každého vlka vlkem. Za stinnou stránku může být považována i jeho bezbřehá naivita. Je důvěřivý a ochotný, ale snažit se zneužít jeho laskavost pro vlastní obohacení se může ošklivě nevyplatit. V podobných chvílích se totiž projeví schopnost Štěstí v neštěstí a v jámě, kterou si Alja ochotně vykopal, sám nikdy neskončí.
•Minulost: Alja se narodil jako nejstarší vlče milující matce a starostlivému otci. Maminka byla vždy skromná a tichá a i kvůli bouřlivé Aljově povaze si více rozuměla s jeho sestrami. Otec nebyl silák ani génius, ale snažil se svým dětem vždy vštípit to nejlepší a vychovat z nich vlky, na které je spolehnutí. Alja si svých rodičů velmi vážil, ale nikdy se nestal tím ochranitelským starším bratrem, ke kterému by mohly sestry vzhlížet. I když nebyl zlý nebo krutý, kam vkročil, tam se mu za patami plížilo neštěstí a smůla. Vlk sám přitom nikdy nepřišel k úrazu… což se bohužel nedalo říct o jeho nejbližších.
I když jeho rodina Alju velmi milovala, a nikdy ho nepodezřívala z toho, že by všechna ta zvláštní neštěstí a lumpárny způsoboval se zlým úmyslem, všem se poněkud ulevilo, když se rozhodl odejít. Měl na to koneckonců věk, dospělí vlci nezůstávají v noře s mladšími sourozenci (zvlášť když si tam sestřičky začínají vodit nápadníky… brrr). Nikdo si nemyslel, že by skutečně našel lásku, usadil se a založil rodinu, ale mohli se tak aspoň tvářit. Hlavně když bude ten nešťastník chvíli způsobovat infarkty taky někomu jinému.
Alja šel, kam ho nohy nesly, toulal se po horách i lesích a na své nekonečné pouti potkával různé smečky vlků. I když každá byla úplně jiná, jedno měly společné. Všechny si vydechly, když se rozhodl jít dál. Mohly za to především… incidenty, které ušatého provází na každém kroku. Jeho maskovací schopnost uměla být nepříjemným prokletím. Velmi často vyslechl, co neměl a navíc si to nikdy nenechal pro sebe. Ve špatný čas byl pokaždé na tom nejhorším místě a čím větší poťouchlost vymyslel, tím spíš ji nakonec odnesl někdo jiný, než sám Alja. Dost často v tom byl úplně nevině. Ale kdo by mu to po tom všem ještě věřil?
Často se jen svalí na hřbet do hebké trávy a pozoruje, jak po nebi líně plují mraky ve tvaru všech těch vlků z jeho vzpomínek. Když má velmi světlou chvilku, začne se ptát sám sebe, kam vlastně jde. Co hledá. A co bude dělat, až to najde. Proč si každý nakonec povzdychne a zklamaně zavrtí hlavou? Proč Bohové chtěli, aby se věčně ztrácel v lesním porostu i na kamenité pláni? A jestli ho někdy někdo skutečně Uvidí?... počkat počkat, to byl rozhodně největší čmelák, jakého jsem tohle léto potkal, sledujte, jak ho chytím v letu!
•Vzhled: Není velký, ani silný, oči má černé jako korálky, od obyčejných vlků ho odlišují jeho nepřirozeně protáhlé uši. Má hustou a hebkou srst, ale ani on sám nikdy nezjistil, jakou má vlastně barvu, protože se neustále mění. Čím déle stojí na stejném povrchu, tím více se mu podobá a jeho maskování je o to dokonalejší. Jednou na něm dokonce vyrostly sedmikrásky. To byla legrace.
Jméno:
Aljon (Alja)
Druhé jméno:
-
Pohlaví:
Samec
Náboženství:
Víra v sedm
Titul:
Member
Datum registrace: 8.4.2022
Hodnost:
-
Datum narození:
26.3.2018
Schopnosti:
Element: Země
-Element země se u vlka projevuje jedinou speciální schopností.
Říká jí: hypermaskování (což vůbec nezní jako něco, co sám vymyslel, že…). Jeho srst samovolně mění barvy (a někdy i strukturu) podle prostředí, ve kterém se pohybuje, a poskytuje mu tím velmi dobrou kamufláž. Vlk sám tuto schopnost nijak neovládá, dost často překvapuje i jeho samotného.
Schopnost: Štěstí v neštěstí
Rodina:
Matka, otec, čtyři sestry
Povaha:
Povahou je jednoduše věčným dítětem.
Není hloupý, ani krutý, přesto umí být lehce netaktní a těžce nezodpovědný. Protože nezažil žádnou velkou ztrátu ani bolest, je pro něj celý život jen zábavná hra a ostatní vlci v ní roztomilé figurky. Jako vlče míval spousty přátel, které bavil svou maskovací schopností, například když ze stínů skákal na ostatní vlky a děsil je tím k smrti. Kamarádi ale na rozdíl od něj dospěli a Alja zůstal sám. A přesto si nikdy sám nepřipadal.
Na první pohled je hravý a optimistický. Snadno se nadchne i pro úplnou maličkost, miluje hebké malé tvorečky a všechno co se leskne, svítí a třepotá. S ostatními vlky si většinou tolik nerozumí. Zpočátku je zaujme jeho spontánní nadšení a přátelská povaha, brzy ale zjistí, že je v Aljovi něco prázdného… plochého…a pod měňavým kožichem chybí to, co dělá každého vlka vlkem. Za stinnou stránku může být považována i jeho bezbřehá naivita. Je důvěřivý a ochotný, ale snažit se zneužít jeho laskavost pro vlastní obohacení se může ošklivě nevyplatit. V podobných chvílích se totiž projeví schopnost Štěstí v neštěstí a v jámě, kterou si Alja ochotně vykopal, sám nikdy neskončí.
Minulost:
Alja se narodil jako nejstarší vlče milující matce a starostlivému otci. Maminka byla vždy skromná a tichá a i kvůli bouřlivé Aljově povaze si více rozuměla s jeho sestrami. Otec nebyl silák ani génius, ale snažil se svým dětem vždy vštípit to nejlepší a vychovat z nich vlky, na které je spolehnutí. Alja si svých rodičů velmi vážil, ale nikdy se nestal tím ochranitelským starším bratrem, ke kterému by mohly sestry vzhlížet. I když nebyl zlý nebo krutý, kam vkročil, tam se mu za patami plížilo neštěstí a smůla. Vlk sám přitom nikdy nepřišel k úrazu… což se bohužel nedalo říct o jeho nejbližších.
I když jeho rodina Alju velmi milovala, a nikdy ho nepodezřívala z toho, že by všechna ta zvláštní neštěstí a lumpárny způsoboval se zlým úmyslem, všem se poněkud ulevilo, když se rozhodl odejít. Měl na to koneckonců věk, dospělí vlci nezůstávají v noře s mladšími sourozenci (zvlášť když si tam sestřičky začínají vodit nápadníky… brrr). Nikdo si nemyslel, že by skutečně našel lásku, usadil se a založil rodinu, ale mohli se tak aspoň tvářit. Hlavně když bude ten nešťastník chvíli způsobovat infarkty taky někomu jinému.
Alja šel, kam ho nohy nesly, toulal se po horách i lesích a na své nekonečné pouti potkával různé smečky vlků. I když každá byla úplně jiná, jedno měly společné. Všechny si vydechly, když se rozhodl jít dál. Mohly za to především… incidenty, které ušatého provází na každém kroku. Jeho maskovací schopnost uměla být nepříjemným prokletím. Velmi často vyslechl, co neměl a navíc si to nikdy nenechal pro sebe. Ve špatný čas byl pokaždé na tom nejhorším místě a čím větší poťouchlost vymyslel, tím spíš ji nakonec odnesl někdo jiný, než sám Alja. Dost často v tom byl úplně nevině. Ale kdo by mu to po tom všem ještě věřil?
Často se jen svalí na hřbet do hebké trávy a pozoruje, jak po nebi líně plují mraky ve tvaru všech těch vlků z jeho vzpomínek. Když má velmi světlou chvilku, začne se ptát sám sebe, kam vlastně jde. Co hledá. A co bude dělat, až to najde. Proč si každý nakonec povzdychne a zklamaně zavrtí hlavou? Proč Bohové chtěli, aby se věčně ztrácel v lesním porostu i na kamenité pláni? A jestli ho někdy někdo skutečně Uvidí?... počkat počkat, to byl rozhodně největší čmelák, jakého jsem tohle léto potkal, sledujte, jak ho chytím v letu!
Zajímavosti a jiné věci:
-
Vzhled:
Není velký, ani silný, oči má černé jako korálky, od obyčejných vlků ho odlišují jeho nepřirozeně protáhlé uši. Má hustou a hebkou srst, ale ani on sám nikdy nezjistil, jakou má vlastně barvu, protože se neustále mění. Čím déle stojí na stejném povrchu, tím více se mu podobá a jeho maskování je o to dokonalejší. Jednou na něm dokonce vyrostly sedmikrásky. To byla legrace.
O sobě:
-