Jinotaj

Jméno:
Jinotaj (Jin, Taj)

Druhé jméno:
---

Pohlaví:
Samec, nicméně je sám ze sebe zmaten

Náboženství:
Atheismus

Titul:
Elder
Datum registrace: 21. 1. 2021

Hodnost:
-

Datum narození:
9. března 2017

Schopnosti:
Element: Země
Schopnost: Odolnost proti jedům;
Na Taje většina jedů působí docela slabě a následky nejsou nijak zvlášť hrůzné pokud se ovšem nevrhne na rulík a hned potom se nenechá kousnout od chřestýše.
Special: schopnost dýchat pod vodou

Rodina:
Avah (♂), Epigon (♀) a pár sourozenců. Ale Jinotaj nikoho z nich nezná a vlčí madam Tellur, která ho našla, mu byla mnohem víc než jeho praví rodiče.

Partnerství:
-

Povaha:
Jinotaj je i přes svou neslavnou minulost docela vyrovnaný vlče. Životem povlává velice nespoutaně a hlasitě u toho vykřikujíc nejrůznější nadávky které protkává hloupými básničkami. Je nehorázně užvaněný, hlasitý a když na to přijde, bývá k nezastavení. Miluje něčí společnost jenže společnost většinou nemiluje jeho. Moc rád si povídá a občas (když nenajde nikoho, kdo by ho byl ochotný poslouchat) vede dlouhé monology sám se sebou. I přes svou otravnost je milý a vážně rád si přivlastňuje mladší vlčata. Je vážně šťastný, když se smí ostatních dotýkat a mazlit se s nimi a když tělesné doteky postrádá je nevrlý a k ničemu se nemá.
Má své chvíle, kdy na něj dopadá všechno okolo a začíná se vrtat ve své minulosti což ho rozlítostní ještě víc. V těch momentech se někam uklidí a trápí se. Většinou doufá, že za ním někdo přijde a on se mu pak smí válet v náručí. Jenže není schopný si své problémy nechat pro sebe a má ukrutné potřeby o nich někomu říct. To mu stačí… nepotřebuje o tom dlouhosáhle hovořit jen to potřebuje sdělit.
Tím, že nad ním dlouhou dobu nikdo nedržel pevnou ruku je až moc nespoutaný a rozpustilý. Zpravidla přestane vyvádět chvilku před vytočením někoho ze starších a pak to tiše žehlí. Když se na něj někdo rozzlobí je z toho dlouhou dobu špatný a šourá se sklíčeně po okolí. Zato když se naštve on, tak nakvašeně dupe a nerad uznává svou chybu.

Minulost:
Narodil se do ošklivě vypadajícího světa mladičké vlčici Epigon a vlku Avahovi jako bujaré vlčí mládě do maličké vlčí smečky. Jeho na chvíli veselí trvající jen pár dní ale brzy skončilo. Jen co se na svou rodinu podíval bylo to špatně. Jeho černočerné oči byly prostě děsivé a až moc nepřirozené. Zkrátka se lišil a to vždycky někoho vyděsí. Vůdce smečky (pěkný kruťák) a několik dalších s tím tedy nebyli ok. Rozhodli, že Jina pro jistotu zabijí, ale naštěstí byl Avah alespoň trochu dobrý otec (nic jiného totiž krom neskutečného svůdníka nebyl) a zabránil tomu tím, že ho v noci popadl a odnesl daleko od smečky v toužebném přání, že se stane zázrak a Tajovi je podaří přežít. Bylo to nepravděpodobné a potkal by ho stejný osud, jaký mu byl určen ve smečce ale stalo se to! V tu dobu totiž vlčice Tellur přišla o svá vlastní mláďátka a když se rozlítostněně s tichým vytím toulala po kraji, čirou náhodou narazila na malou katastrofu Jinotaje. Rozhodla se, že se toho kulíška ujme a tak ho vzala do zubů a odnesla si ho do svého brlohu. Měla ho čím krmit, později ho sama naučila lovit a kromě lovu mu dala spousty ze své obrovské moudrosti a umění. Ona sama byla něžná, křehká vlčice zato její vnitřní síla byla vážně veliká. Byli spolu nesmírně šťastní a navzájem si dávali to, co druhý potřeboval. Jenže po čase se ze starání se o Jinotaje stalo pečování o Tellur a když mu jednoho nehezkého dne bezvládně klesla do náruče měl toho Jin dost. Zmocnila se ho bolest a vztek na všechno kolem a popadl vážnou chuť si něco provést, ale pudy ho od toho zrazovaly. Nakonec se k tomu odvážil a ráčil se pustit do jednoho z kvítek o kterém mu Tellur říkala, že jestli nechce skončit svíjející se v křečích nemá je jíst. Jenže ty s ním nic vážného neudělali - to se poprvé projevila jeho zvláštní travičská schopnost. Zoufale sebou hodil o zem a několik dní jen tak bez hnutí ležel, přemýšlel a vzlykal. Ztracená smečka, Tellur, která mu byla snad vším možným byla taky pryč a mladé vlčí mládě nemělo zdání co se sebou samotným. Nakonec ale posbíral všechno, co mu z posledních sil zbylo a postavil se na nohy. Procapkal nehorázný kus cesty, ale tím, jak byl sám samotinký se svými myšlenkami které převaloval ve svém štěněčím mozečku se mu postupně vracela chuť do života. A konečně byl taky trochu šťastný. Z naštvaného dusání se stalo veselé hopkání při kterém se otáčel za vším, co se mu zlíbilo. Opatrně začal zkoumat svůj podivný um. Po mizerných dnech ve kterým měl pocit, že shoří zevnitř po zhltnutí nějaké rostliny a přál si umřít, konečně přišel na kloub svému pojídání jedovatin a naučil se ho ve větší míře ovládat. Někdy v ten čas ho vítr zavál až ke Smečce Měsíčního svitu a jeho nitro hlasitě zatoužilo po rodině. Byl až moc dlouho sám...

Zajímavosti a jiné věci:
Jinotaj je posedlý používáním vznešených slov (tohle počínání si tak trochu přitáhl od Tellur) a obzvlášť se vyžívá v metaforách. Takže jestli o obyčejném rampouchu mluví jako o ´´ledovém ostří zimního mstitele´´ je to normální a Taj se jen zase jednou rozvášnil. A taky moc rád kulí oči!

Vzhled:
Jin je vyhublý a vysoký vlček s prachobyčejným vzhledem vlka etiopského. Jeho srst má barvu staré mědi, ale nožky, náprsenka a spodní část tlamy je bílá. Konec ocasu má černý – jako by ho namočil do kalamáře což je v jeho případě docela předpokládatelné… ovšem by musel mít kalamář.
Má dlouhé, ostré uši zarostlé šedavými chlupy a protáhlý, tenký čumák. Když otevře tlamu, vypadá neskutečně vtipně (pokud nemáte svou hlavu mezi jeho čelistmi) a podobá se širokotlamce pelikánovité na čtyřech nohách.
Očka má celá černá: žádná bělma, čočky... nic, jen černo. A náhodou tak vypadá nehorázně kůl.

O sobě:
Jsem celej vedle z korejců a jejich homoerotických výbuchů (na ten výraz se ptejte Vegy) a z pochodování krajinou s čínskou polívkou na zádech. A mám moc rád vodní kvítí, příšerky a celkový vodní prostředí! Nedávno mě naučili hrát Minecraft takže na tom začínám lehce ujíždět. :DD