Othello (Kieran)
Jméno:
Accalia Othello
Datum narození:
3. 1. 2016
Pohlaví:
Samec
Náboženství:
Atheismus
Schopnosti:
Runy
Síla run dřímá v očích, proto při se při jejich použití jedno oko zaslepí a začne zářit. Aby vlk dokázal vyvolat runovou magii, musí se ji učit již od brzkého dětství. Je do života bojovníků relativně užitečná, ale stejně tak neuvěřitelně nebezpečná. Lze s ní ovládnout většinu elementů, Othello si však osvojil pouze tři větve síly s nepříliš silným potenciálem:
Léčení – dokáže si vyléčit drobnější rány, nebo trochu ulevit těžkým.
Síla – dokáže nárazově zesílit, v podstatě vybrat sílu, ale v ohledu na množství vyčerpané síly po několik dalších dní bude vlk úplně mimo, při větším výdeji možná i neschopný se hýbat. Vše jde použít jen na sebe nebo slabší rostlinstvo.
Ochrana – Vytvoří jakousi auru kolem těla vlka, přes níž je obtížnější ho zranit.
Runy jsou sdílenou magií, proto když začnou vlka oslabovat, začne vnímat i ostatní z klanu, slyší hlasy a jejich myšlenky. Jakékoli využívání symbolů run má obrovské riziko – s každým použitím se vlkova duše doslova rozežírá. Třebaže po malých kouscích, projevuje se to psychicky i fyzicky. Není už pak těžké zešílet, častěji se objevují úzkosti a problémy s dýcháním. Při klidně i krátkodobém užívání se začne magie projevovat i na fyzické stránce vlka. Obvykle začíná od oka, které se zabarví a trvale oslepne. Z oka si pak symboly razí cestu celým tělem, až jedince pohltí a zničí (pokud ještě zvládl psychický nápor propojených mozků). Tomu všemu se dá dost snadno zabránit nepoužíváním magie.
Rodina:
Matka – Accalia Alaska, Otec – Accalia Quintus
Bratr – Accalia Virgil
Povaha:
Naučil se být ostražitý, opatrný a nedůvěřivý. Z vrozené podstaty je však charismatický, temperamentní, sebevědomý a ač to nedává příliš znát, občas až povýšenecký. Rád si všechny naklání na svou stranu. V souvislosti s runovou magií je občas hodně nestabilní a nespolehlivý. Trvá mu pak kolem deseti vteřin, než naprosto otočí, obvykle proto, že mu tak poradil některý hlas a on zrovna povolil. Může působit otevřeně a extrovertně, a v dalším momentě se uzavře a bez jediného slova odejde. I morálku má docela nalomenou a proměnlivou. Většinou se ani necítí špatně, když takhle někoho zmate svým chováním; neuvědomuje si to.
S autoritami obvykle zachází zdvořile a dokáže se před nimi (ač poněkud nerad) poklonit, ale pouze do určité míry. Je zhrzen praktikami, které se v jeho rodné smečce provozovaly, a nesnáší, když někdo příliš přehání pokud jde o váhu postavení. Zastává názor, že by si měli být ve smečce všichni rovni, a proto se zdráhá do nějaké přidat.
Minulost:
Narodil se do smečky založené na principu rodiny. Všichni vlci měli společného otce Quinta a dědili po něm přízvisko „Accalia.“ Quintus byl posedlý předáváním své magie, šířením run. Tuto posedlost podědil po vlastním otci, Othellově dědovi. Nutil své poddané využívat magii k oživování půdy, aby měli tu nejvyživenější a nejskvělejší potravu. A když byli v časech nouze, utlačovaní jinou smečkou, bojovníci museli runy využívat v boji. Nezajímalo ho, že tím vlci trpí, že se stávají schizofrenními a že je ničí - protože on sám runy téměř nepoužíval, jen předával geny. Zatímco vůdce panovačně přikazoval ostatním, vlci pod tlakem umírali už v osmém roku, slepí, psychicky zdrcení a se zářivými značkami rozlezlými po tělech. A právě kvůli tomu, že Othellova matka byla zároveň jeho sestrou (skrze sdíleného otce), z pěti narozených vlčat přežili jen tři.
Od brzkého dětství se učili probouzet runy, první rok strávili intenzivním tréninkem. V průběhu onoho roku magii podlehla jeho sestra. Zešílela a nešťastnou náhodou se utopila. Othello s bratrem ale museli pokračovat ve svém výcviku jakoby se nic nestalo, jakoby zrovna nepřišli o svou blízkou vlčici. Netrvalo dlouho, než se jeho pravé oko začalo zamlžovat. Viděl vše v oranžovém podtónu a čím déle zůstával ve smečce, tím horší jeho zrak byl. Rok se s rokem sešel a bílý vlk už nebyl tak čistě bílý. Na pravé oko oslepl úplně a po srsti se mu začaly rozlézat tmavé symboly, které se občas rozzářily. Pokaždé, když využíval runy, a později i pod stresem. Ten přicházel čím dál častěji, až do chvíle, kdy se rozhodl utéct. Přestože byl přesvědčený, že nemá šanci dostat se dost daleko, aniž by ho někdo ze smečky zavraždil, za ten pokus mu to stálo. Předpokládal, že takhle aspoň zemře se zdravým rozumem. V jednom se nemýlil – vlci po něm šli. Silní lovci, vlčice, dokonce i vlastní bratr. Tehdy mu táhlo na čtvrtý rok, sám už byl schopný se o sebe postarat. Utíkal sněhem, co mu nohy stačily. Každou ránu ošetřoval s pomocí magie, aby ho nikdo nemohl lapit, protože by snad zpomalil. Tím si do srsti vyryl další značku – ale běžel dál. Strávil několik měsíců paranoidním pobíháním po světě, občas se pohyboval v kruzích, ale pomáhalo mu to, aby nezešílel. Dopravil se tak až k území Xikuratu. Stále se však občas ohlíží a rychle cuká při zaslechnutí jakéhokoli zvuku, ve strachu, že ho rodina našla.
Zajímavosti a jiné věci:
Runy po těle se bez výjimky rozzáří, když používá magii, a občas i samy od sebe. Často ve chvíli, kdy je Othello pod tlakem nebo k němu někdo mluví. Na pravé oko je kompletně slepý.
Vzhled:
Bílý, po pravé straně těla se táhnou šedé runy. Občas se zbarví do oranžova a začnou zářit. Levé oko nabírá barvu modré letní oblohy, pravé je trvale oranžové.
Je průměrně vysoký i silný.