Paleotethys (Lesui)

Jméno:
Paleotethys

Druhé jméno:
Dcera slunce

Druh:
Vlk

Pohlaví:
Samice

Náboženství:
Víra v bohyni slunce

Hodnost:

Datum narození:
14.5.2009 
(vzhledově jako by byla narozená 28.7.2018) 

Schopnosti:
Magie: Světlo
Schopnost: Ladný krok
Speciální: Mluvení s rybami, mazlíček

Rodina:
Matka: Elunea Sol
Otec: Huitzilopochtli

Partnerství:

Povaha:
Palea je princezna. Nejenom titulem, ale především chováním. Od malička byla zvyklá na určitou úroveň chování ke své osobě. Kam přišla, vlci se jí poklonili. Každý s ní mluvil s respektem, který ji podle jí samé náležel. Vlci se mohli přetrhnout aby před ní položili ty nejkrásnější ulovené kousky a nejvytříbenější pochoutky, co se v horách a jejich okolí nacházely. Dokud nepřišel Kahallie měla krásný život. Samozřejmě měla i své povinnosti a zodpovědnosti, ale mladá vlčice si žila jako v poduškách toho nejjemnějšího mechu.
Absence takového chování jí velmi rmoutí, ba dokonce rozčiluje do běla. Neustále se domáhá aby se k ní vlci chovali tak, jako by stále byla princezna. Snaží se upozorňovat na svůj rod a původ, ale ta jména jsou už dávno ztracená v čase a nikdo z nynějších vlků je nezná. Nemají tu žádnou moc.
Přes všechno své rozmazlení to není zlá vlčice. Je poměrně chytrá a soucitu jí nechybí. Snad by i byla milosrdným štědrým vůdcem svého klanu, kdyby jí nebylo všechno sebráno. Je mnoho věcí, kterých se bojí. Které jí činí nejistou a ztracenou. Je v celém světě najednou sama a nemá o koho se opřít. Ztratila celou rodinu, přátele, bohyni. Nemá kam jít ani kam se vrátit. Není příliš dobrá v lovu, v souboji nemá moc šancí a samotné přežití bez ostatních jí činí problémy. Avšak o ničem takovém z její tlamy za normálních okolností neuslyšíte. Je pod úroveň princezny se takto ponižovat a připouštět vlastní slabost před takovými barbary, jací žijí v údolí.

Minulost:
Říká se, že se Palea narodila v den, kdy slunce svítilo na obloze nejjasněji. Zda to tak skutečně bylo nebo ne, si dnes může pamatovat jen málo vlků, protože se tak událo před, na vlčí poměry, mnoha lety. V době kdy jiní bohové shlíželi na údolí Xikuratu a jiní vlci se proháněli pláněmi.
Ale k takovým ona nepatřila. Její klan Děti Slunce měl své sídlo v horách na západě a snad by se i dal nazývat smečkou, kdyby se toto slovo zdejším vlkům tolik nepříčilo. Smečka bylo slovo pro ty barbarské vlky tam dole v údolí vedené dalším barbarem, vlkem Krailsem. To oni, oni byli posvěcení vlci nejblíže k pravé víře: k víře v bohyni Slunce. Každý den pořádali rituály pro svou bohyni, opěvovali jí a za odměnu byli požehnáni její září.
Vůdci tohoto společenství byli vlk Huitzilopochtli a vlčice Elunea Sol, vznešení vlci se světelnou magií a s rodokmeny táhnoucími se po generace. Měli spolu několik dětí, ale jen u jedné se objevila zlatá značka na hrudi, znamení po doteku bohyně. Palea byla díky své značce od malička označována za budoucnost klanu, byla vychovávána jako princezna, dostalo se jí všeho co si jen usmyslela. Měla před sebou velkou budoucnost...
Dokud jednoho dne nepřinesl vítr přes vrcholky hor pach kouře. To bylo Palee něco přes dva roky, vracela se ze své zkoušky dospělosti. Meditovala pod kamenným obloukem na útesu, kde měla před sebou celé údolí Xikuratu jako na bříšku své tlapy. Nejprve si přes vůni zapálených bylinek ničeho nevšimla. Ale oni se přibližovali.
Strašlivá armáda bezduchých vlků se prodírala horami a trhala vše, co se jim postavilo do cesty. Obloha rudla od západu a natahovala se po modři Xikuratského nebe. Netrvalo dlouho a postavila se mezi Bohyni slunce a její děti. A tam, po rudé záři své vlastní nečisté hvězdy, přicházel on - Kahallie.
V té době tohoto strašlivého boha ještě neznali. Přicházel odjinud a na své cestě způsoboval jen utrpení. Děti slunce proti němu a jeho armádě neměli jedinou šanci. Bral si vše a nenechával ničeho. Palea o něm už zaslechla zvěsti. Její zkouška dospělosti jí totiž zavedla na vzdálená místa, mezi odlišné vlky. Myslela si ale, že je to jen výmysl, běs kterým strašili malá vlčata v zemích mimo Xikurat. Jenže teď přicházel i do údolí.
Není příliš věcí, které by si z této události pamatovala. Kouř, oheň, rudá obloha. Křik. Krev. Všechno se jí smíchalo dohromady v jednu nepříjemnou vzpomínku, v její poslední vzpomínku, kterou si v dnešní době pamatuje.
Vybavují se jí slova, která přes slzy pronesla před zraky překrásného boha. Přání, které jí bůh splnil a duši, která propadla jemu. “Už ani krok! Nevstoupíš do zemí za kamenným obloukem. Ti ani ti podobní.”
A další roky se potopily do rudé záře zapomnění. Kolik hříchů spáchala jako součást Kahallieho armády, kolik životů vzala a kolik vlčat zakousla, to netuší. A snad nikdy tušit nebude.
Když opět procitla, nacházela se na bojišti nikoli nepodobném tomu, které si pamatovala jako svou poslední vzpomínku. Křik a krev. Jen o mnoho let později na jiném místě, kdy se kamenný oblouk rozpadl deštěm a větrem a Kahallieho armády konečně mohly zaútočit na údolí. Kdy jeden bílý vlk jménem Kiban pomátl čas a vrátil nešťastnou vlčici do doby před uzavřením smlouvy s Kahalliem.
Cítila v nozdrách spálenou srst a maso a zmocnila se jí beznaděj. Ve strachu uprchla do nejbližšího lesa a tam se zhroutila. Samotná v čase, který neznala, v zemi, která se změnila a bez boha, kterého by vzívala.

Zajímavosti a jiné věci:
Jejím titulem je Domna Miri Solia - sluneční paní. Velmi pravděpodobně vám ho bude cpát.
Její magie světla jí umožňuje vstoupit do zářivé majestátní podoby, kdy svítí mocnou září. Ale vedle slunečních kotoučů, zářivých šípů a podobných použití světelné magie jejich předků, je jí tato podoba naprosto k ničemu. Jestli má nějaká další použití to Palea zatím netuší.
Jejím největším strachem je, že se na ní rozzlobí bohyně Slunce a oslepí jí. Jakákoliv forma slepoty ji děsí.

Vzhled:
Palea je nepříliš velká vlčice se štíhlýma nohama a křehkou stavbou těla. Dalo by se říct, že je i velmi hezká. Má pěknou lesklou srst, na zádech zbarvenou až do černa, na břiše naopak tmavě šedivou. Má velmi samičí postavu. Její dvě velká žlutá očka přecházejí až téměř do zlaté, do podobné barvy jakou nese ve své znaménku na hrudi.To je za normálních okolností normálním zlatobílým znaménkem, dokud nepoužije svou magii. Poté ho dokáže rozsvítit a postupně se paprsky přelijí přes celé její tělo dokud se nepřemění do své druhé zářivé podoby. V té je znaménko naopak černé jako noc a celé její tělo svítí sluneční magií. Oči jí v této podobě rovněž zčernají a působí až bezedným dojmem.