Shami

Jméno:
Shami

Druhé jméno:

Pohlaví:
Samice

Náboženství:
Atheismus

Titul:
Member
Datum registrace: 27.2.2022

Datum narození:
17.4.2019

Schopnosti:
Element: Čas
Nemagická schopnost: Pohyb ve stínech /téměř, jakoby v tu chvíli byla neviditelná/

Rodina:
Matka - Jméno a původ nezná. Ví jen, že to byla podle všeho statečná a krásná vlčice, jenž jí a jejího bratra milovala. Má na ní pouze mlhavé, krátké útržky vzpomínek
Otec - Neví vůbec nic
Sourozenci: Makoto

Povaha:
Dokáže se při většině času přizpůsobit svému okolí. Je často tišší, ale nedělá jí problém dát o sobě i občas vědět. Ke svému okolí je velmi obezřetná, ze začátku nedůvěřivá. Když si však k ní někdo prokope cestu a ukáže jí, že se nemusí bát případné zrady, tak je společenská, milá a nápomocná. Místy i sarkastická, je to spíše její styl humoru.
Často se dostává do problémů, díky své zvídavé povaze. Ráda zkouší a učí se nové věci a leze tam, kam by lézt neměla. Právě proto dělá jeden problém za druhým, ovšem je zodpovědná a má silný cit pro spravedlnost.
Věci se snaží řešit podle svého bratra, jenž byl ve spoustě věcí jejím vzorem, pomocí myšlení a logiky. Někdy se jí však stává, že dřív jedná, než přemýšlí.

Minulost:
Svou matku příliš nezná. Většinu svého života žila pouze se svým starším bratrem, Makoto od kterého se vše učila. Od chození a běhání, až po boj. Nemohl jí však příliš dobře naučit vlčím zvyklostem ve smečkách, ani dalším znalostem pro vlky ze smečky tolik známými. Sám pořádně ani netušil, jak to vlastně ve smečkách chodívá. Byli odkázáni na svou vynalézavost, představivost a chytrost.

Bratr jí nikdy nechtěl říct, proč jsou sami dva a vždy, když vytáhla téma rodiče, tak jí striktně odmítl s nějakou výmluvou. Tudíž neměla šanci se nic dozvědět. I přes tyto situace, které jí nadmíru štvali měla však svého bratra ráda, skoro by se dalo říct, že na něm lpěla.

Lovili spolu malé stvoření, většinou ve velikosti zajíce, lišky, nebo orla. K větším se většinou nepřibližovali. 'I slabí tvorové jsou ve větším počtu silným nepřítelem' vždy říkával, když navrhovala, že by mohli ulovit koně, či jelena. Jen málokdy se jim podařilo nalézt zraněnou srnku, či jiné větší zvíře.
Spávali ve své jeskyni, kterou kdysi našel a zabezpečil Makoto. Byl tam dostatečný prostor, útulno, teplo a ani tam nefoukal příliš vítr. Navíc byl vchod celkem úzký, málokdo vchodem mohl projít a tak měli vždy pocit bezpečí, když večer po dlouhém dni usínali natisknutí těsně na sebe.

Bylo by pěkné myslet si, že takový život by jim vydržel věčně. Jednou, hluboko v noci začal foukat vítr silněji, než kdy dřív. Z nebe se spustil prudký déšť a zanedlouho i pravidelné hromobití. Tak silné, že oba vlky probudil ze silného spánku. Ani jeden nevylezl, více se natiskli k sobě svýma třesoucíma se těly a s očima plných strachu hleděli na škvíru, jenž vedla ven. Takto přečkali noc až do rána a poté se nevyspalí a stále ještě vystrašení vysoukali ven. Déšť, hromy a blesky a neochvějně silný vítr zanechali za sebou spoušť ve které by se těžko dalo žít. Ta zvířata, která neměla to štěstí a nestihla za včasu utéct, nebo se dostatečně dobře schovat ležela v různých pozicích kolem bez špetky života. Stromy polámané a popadané jeden přes druhý. Jen pár jich onu osudnou noc přežilo. Z menšího, šťastně žijícího lesíka se stala pláň mrtvol, chladu a děsu.

Volba pro oba byla jasná. Museli odejít pryč a najít si jiné teritorium. Den po dni ubíhal a stále byli na cestě. Shami rychle zapomněla na děsivou noc, jejímu bratrovi to však stále leželo v hlavě. Další neštěstí je však teprve mělo potkat.

Akorát procházeli prázdnou planinou. Po rozhlédnutí ze skály věděli, že několik kilometrů před nimi se nachází z dálky nejspíše les plný života. Oba byli natěšení, že se snad dočkají již cíle své cesty a tak běhali, skákali, blbli, smáli se a po straně kaňonu, který museli přejít, se klouzali a dováděli. Kaňon byl dlouhý a široký. Nacházeli se v půli cesty, když se země pod jejich nohama začala třást. V dálce zaslechli dupání hned několika kopyt, ale bylo to tak slabé, tak v dáli, že ani jeden netušil, co se to vlastně děje a tak jen zvědavě pozorovali blížící se, neustále se zvedající písek a prach ze země. 'Shami! Uteč!' Vykřikl Makoto, když mu konečně došlo, co se vlastně děje. Stádo velkých a statných bizonů muselo být nejspíše vyplašeno, neboť hlava nehlava běželi přímo naproti oběma vlkům, tak rychle, jak jen dokázali. Shami byla v šoku, netušila co dělat a jen s vykulenýma očima sledovala bizoni, jak se k nim pomalu blíží. Tu náhle vyjekla, neboť ucítila pevný stisk na svém krku. Makoto jí vzal do zubů, aby se s ní přesunul pod kámen, nijak moc velký a už od pohledu bylo jasné, že neuchrání oba dva. Než by stačili snad doběhnout na druhou stranu, bylo by pozdě. Nestihli by to. Makooto věděl, co udělá a Shami to již tušila. Věděla, že odtud odejde pouze jeden, ne-li ani jeden. Chtěla protestovat, ale nemohla, neboť za chvíli již Makoto bolestně zakňučel, odkopnut několik metrů dál. 'Zůstaň tam, Shami!!' Vykřikl, když zahlédl, jak se jeho sestra zvedá, aby mu šla na pomoc. Nemohla nic dělat, nemohla mu pomoct. Ale to si za žádnou cenu nechtěla připustit. Vůbec poprvé svého bratra neposlechla a zuřivě se rozběhla za ním, snažíc se vyhnout všem těm kopytům kolem ní. Pár ran dostala, jedna jí dokonce odkopla o několik metrů pryč, naštěstí však blíže k Makoto. Jakmile k němu doběhla, schoulila se k němu. Ten již vzdal snahu o vynadání své sestry, neboť k tomu neměl již žádnou sílu. Byl již příliš zraněn. Shami z posledních sil, se slzami v očích začala žalostně vyjít, snad v naději, že by jim mohl někdo přijít na pomoc. Ale nepřišel. Zdálo se, že stádo bizonů je nekonečné a každý kopanec bolestivější, než ty předešlé. V zorném poli se objevil bizon mohutnější, než jakýkoliv jiný, míříc přímo na ně a Shami věděla, že pokud se nestane zázrak, bude tento bizon také to poslední, co uvidí. Už ztratila vůli bojovat, jako její bratr. Ten to však nechtěl dopustit a tichá slova 'uteč, Shami', které vyřkl z posledních sil vlčici přesvědčila, že tu nemůže zůstat, že musí uposlechnout svého bratra. Jenže neměla kam jít, kam utéct. Pevně stiskla oční víčka v duchu prosím, aby se stal zázrak. Aby přežila. Aby byla úplně jinde, než je teď.

Záblesk světla a vše utichlo. Shami otevírala pomalu oči a kolem ní se rozprostírala zeleň. Ptáčci začali cvrlikat a všemožné lesní zvuky znovu ožívali. Nebyla v kaňonu, ale na paloučku uprostřed lesa. Zraněná, slabá a zděšená. O chvíli později omdlela, nechápajíc, co se vlastně právě stalo a především s otázkou v mysli, kde je její bratr, jenž jí zemřel před očima.

Zajímavosti:
*Když něco vyhledává pomocí pachu, dává ocas vzhůru k nebi.
*Její zuby jsou o něco větší, než u jiných vlčic

Vzhled:
Průměrně velká vlčice s hustou, lehce zvlněnou, černou až velmi tmavě modrou srstí. Na konci nožek, téměř na tlapkách je srst zbarvená černě, ale s trochou více modré, o něco světlejší než na jinde.
Ocas je velmi huňatý, dosahující téměř na zem. Stejně tak i uši, na nichž má také srst hustší, než jiní vlci. Celkově má tedy srst na těle hustou, méně tedy u nosu.
Oči má zářivě fialové, spíše v tmavším odstínu.

O mně:
Introvertní holka, která má ráda čokoládu, nemá ráda rajče a otravuju učitele již na střední škole.
Kontakt: Shadows#1167