Bludička

Jméno:
neznámé (Bludička)

Druh:
zombie vlk

Pohlaví:
Samec

Zařazení:
vyhnanec

Věk:
4 roky (smrt ve 4 letech)

Náboženství:
-

Povaha/Příběh/Ostatní důležité:
Snad kdysi míval jméno, rodinu a domov na solných plání vyhnanců. A možná také ne a právě proto se toho jednoho chladného rána pokusil přes všechno nebezpečí překročit hory, aby dorazil do té vysněné zelené země za nimi. Byl už tak blízko. Jenže ke své smůle narazil na malého bílého vlka s opeřenými pahýly na zádech. Erik vyhnance vlákal do pasti a na dně prudké strže nalezl tento šedavý vlk svůj konec.
A tam by náš příběh také skončil, kdyby Erik nevzal vyhnancovo tělo do své jeskyně a po dobu dvou měsíců na něm neexperimentoval. Oživit něco tak velkého jako byl vlk, nebylo pro něho vůbec jednoduché. Byla to výzva, ze které se velice těšil. Jenže možná se ve své práci ztratil až přespříliš a společně s tělem oživil i něco málo navíc. Část duše.
Takový počin Erika velice unavil a sám upadl do netečného stavu škrábání formul na stěny. Vyhnancovo tělo zůstalo opuštěné ležet mezi kostmi a peřím Erikovy jeskyně. Uběhly dny, než se v jeho hlavě objevila první myšlenka. Byl to sen, který se mu zdával za života. Sen, který ho dohnal na toto místo. Svěží zeleň stromů, ranní rosa na vysoké trávě, která mu laská tlapy a lechtá na břiše. Moře a moře takových stébel, které se táhnou do nekonečna. A on, sám, běžící skrze takové pláně.
Tělo se s trhaným pohybem zvedlo a na svých nejistých nohou se šouravým krokem vydalo z jeskyně pryč. Dál do údolí, tam za lesy a potoky, na nekonečné pláně, které ho tak sladce volaly.
A od té doby se po nich toulá. Obchází po nich bezduše a bezcílně a jediné, po čem touží, je cítit trávu na tlapách. Je to jediná myšlenka, kterou dokáže jeho hlava udržet. Z vyhnancovy duše toho nezůstalo moc. Je jakousi skořápkou své původní podoby. Dokáže tvořit jednoduchá slova a jeho mozek dokáže řešit primitivní situace. Například, když je před ním kámen, tak ho obejde. Pokud na něho někdo mluví, může mu rozumět, pokud mluví jednoduše. Ale jeho největší motivací stále zůstává prostě jít dopředu. A každý, kdo by mu v tom chtěl sebevíc bránit, může se setkat i s agresivitou. Když ho takto naštvete, zaútočí náhle a bez varování. I jeho nemrtvé tělo si zachovalo sílu a rychlost velkého vlka. Ale nechá vás hned, pokud mu opět uvolníte cestu.
Občas ho jeho cesta zavede i k blízkosti vlčího tábora, aniž by sám tomu věnoval nějakou pozornost. Ale díky svým bíle se lesknoucím očím už byla jeho přítomnost zaznamenána ostatními vlky. Vzdálené matné světlo na temnotě nočních plání připomíná duši, bludičku lákající do nekonečna. A tak byla také jeho přítomnost pojmenována: Bludička.
Ačkoliv je ve své nemrtvé podobě pouhým stínem své předešlé existence, duše je věcí zvláštní a těžko uchopitelnou. Možná, pokud by se jí poskytlo dostatek péče a trpělivosti, mohla by opět začít růst. Pomalu, jen pomaličku. Ale něco takového zůstává jen pouhou hypotézou.

Ovládá:
Jakákoliv předešlá magie se z těla vlka vytratila a byla nahrazena magií Erikovou. Díky ní drží tělo pohromadě a v chodu. Kvůli své nemrtvosti nemusí jíst ani pít, netrápí ho únava ani bolesti. Ale narozdíl od Erikova těla se jeho zranění neléčí, kůže se nezaceluje a ani srst mu na lysých místech, odřených od zoufalé snahy zastavit pád do strže, nedorůstá.

Momentální situace:
Poté co se mu podařilo dostat z Erikovy jeskyně hrůzy, prošel lesy na nekonečné pláně a od té doby tam bezcílně krouží. Příležitostně se přibližuje i k vlčímu táboru.