Žádost o členství

Jméno: Jinotaj (Jin, Taj)
Druhé jméno:

Pohlaví: Samec, nicméně je sám ze sebe zmaten

Náboženství: Atheismus

Datum narození: 9. března 2017

Schopnosti: Element: Země
Nemagický cosi: Na Taje většina jedů působí docela slabě a následky nejsou nijak zvlášť hrůzné pokud se ovšem nevrhne na rulík a hned potom se nenechá kousnout od chřestýše.

Rodina: Avah (♂), Epigon (♀) a pár sourozenců. Ale Jinotaj nikoho z nich nezná a vlčí madam Tellur, která ho našla, mu byla mnohem víc než jeho praví rodiče.

Partnerství:

Povaha:
Jinotaj je i přes svou neslavnou minulost docela vyrovnaný vlče. Životem povlává velice nespoutaně a hlasitě u toho vykřikujíc nejrůznější nadávky které protkává hloupými básničkami. Je nehorázně užvaněný, hlasitý a když na to přijde, bývá k nezastavení. Miluje něčí společnost jenže společnost většinou nemiluje jeho. Moc rád si povídá a občas (když nenajde nikoho, kdo by ho byl ochotný poslouchat) vede dlouhé monology sám se sebou. I přes svou otravnost je milý a vážně rád si přivlastňuje mladší vlčata. Je vážně šťastný, když se smí ostatních dotýkat a mazlit se s nimi a když tělesné doteky postrádá je nevrlý a k ničemu se nemá.
Má své chvíle, kdy na něj dopadá všechno okolo a začíná se vrtat ve své minulosti což ho rozlítostní ještě víc. V těch momentech se někam uklidí a trápí se. Většinou doufá, že za ním někdo přijde a on se mu pak smí válet v náručí. Jenže není schopný si své problémy nechat pro sebe a má ukrutné potřeby o nich někomu říct. To mu stačí… nepotřebuje o tom dlouhosáhle hovořit jen to potřebuje sdělit.
Tím, že nad ním dlouhou dobu nikdo nedržel pevnou ruku je až moc nespoutaný a rozpustilý. Zpravidla přestane vyvádět chvilku před vytočením někoho ze starších a pak to tiše žehlí. Když se na něj někdo rozzlobí je z toho dlouhou dobu špatný a šourá se sklíčeně po okolí. Zato když se naštve on, tak nakvašeně dupe a nerad uznává svou chybu.

Minulost:
Narodil se do ošklivě vypadajícího světa mladičké vlčici Epigon a vlku Avahovi jako bujaré vlčí mládě do maličké vlčí smečky. Jeho na chvíli veselí trvající jen pár dní ale brzy skončilo. Jen co se na svou rodinu podíval bylo to špatně. Jeho černočerné oči byly prostě děsivé a až moc nepřirozené. Zkrátka se lišil a to vždycky někoho vyděsí. Vůdce smečky (pěkný kruťák) a několik dalších s tím tedy nebyli ok. Rozhodli, že Jina pro jistotu zabijí, ale naštěstí byl Avah alespoň trochu dobrý otec (nic jiného totiž krom neskutečného svůdníka nebyl) a zabránil tomu tím, že ho v noci popadl a odnesl daleko od smečky v toužebném přání, že se stane zázrak a Tajovi je podaří přežít. Bylo to nepravděpodobné a potkal by ho stejný osud, jaký mu byl určen ve smečce ale stalo se to! V tu dobu totiž vlčice Tellur přišla o svá vlastní mláďátka a když se rozlítostněně s tichým vytím toulala po kraji, čirou náhodou narazila na malou katastrofu Jinotaje. Rozhodla se, že se toho kulíška ujme a tak ho vzala do zubů a odnesla si ho do svého brlohu. Měla ho čím krmit, později ho sama naučila lovit a kromě lovu mu dala spousty ze své obrovské moudrosti a umění. Ona sama byla něžná, křehká vlčice zato její vnitřní síla byla vážně veliká. Byli spolu nesmírně šťastní a navzájem si dávali to, co druhý potřeboval. Jenže po čase se ze starání se o Jinotaje stalo pečování o Tellur a když mu jednoho nehezkého dne bezvládně klesla do náruče měl toho Jin dost. Zmocnila se ho bolest a vztek na všechno kolem a popadl vážnou chuť si něco provést, ale pudy ho od toho zrazovaly. Nakonec se k tomu odvážil a ráčil se pustit do jednoho z kvítek o kterém mu Tellur říkala, že jestli nechce skončit svíjející se v křečích nemá je jíst. Jenže ty s ním nic vážného neudělali - to se poprvé projevila jeho zvláštní travičská schopnost. Zoufale sebou hodil o zem a několik dní jen tak bez hnutí ležel, přemýšlel a vzlykal. Ztracená smečka, Tellur, která mu byla snad vším možným byla taky pryč a mladé vlčí mládě nemělo zdání co se sebou samotným. Nakonec ale posbíral všechno, co mu z posledních sil zbylo a postavil se na nohy. Procapkal nehorázný kus cesty, ale tím, jak byl sám samotinký se svými myšlenkami které převaloval ve svém štěněčím mozečku se mu postupně vracela chuť do života. A konečně byl taky trochu šťastný. Z naštvaného dusání se stalo veselé hopkání při kterém se otáčel za vším, co se mu zlíbilo. Opatrně začal zkoumat svůj podivný um. Po mizerných dnech ve kterým měl pocit, že shoří zevnitř po zhltnutí nějaké rostliny a přál si umřít, konečně přišel na kloub svému pojídání jedovatin a naučil se ho ve větší míře ovládat. Někdy v ten čas ho vítr zavál až ke Smečce Měsíčního svitu a jeho nitro hlasitě zatoužilo po rodině. Byl až moc dlouho sám...

Zajímavosti a jiné věci:
Jinotaj je posedlý používáním vznešených slov (tohle počínání si tak trochu přitáhl od Tellur) a obzvlášť se vyžívá v metaforách. Takže jestli o obyčejném rampouchu mluví jako o ´´ledovém ostří zimního mstitele´´ je to normální a Taj se jen zase jednou rozvášnil. A taky moc rád kulí oči!

Vzhled:
Jin je vyhublý a vysoký vlček s prachobyčejným vzhledem vlka etiopského. Jeho srst má barvu staré mědi, ale nožky, náprsenka a spodní část tlamy je bílá. Konec ocasu má černý – jako by ho namočil do kalamáře což je v jeho případě docela předpokládatelné… ovšem by musel mít kalamář.
Má dlouhé, ostré uši zarostlé šedavými chlupy a protáhlý, tenký čumák. Když otevře tlamu, vypadá neskutečně vtipně (pokud nemáte svou hlavu mezi jeho čelistmi) a podobá se širokotlamce pelikánovité na čtyřech nohách.
Očka má celá černá: žádná bělma, čočky... nic, jen černo. A náhodou tak vypadá nehorázně kůl.


O sobě: Jsem celej vedle z korejců a jejich homoerotických výbuchů (na ten výraz se ptejte Vegy) a z pochodování krajinou s čínskou polívkou na zádech. A mám moc rád vodní kvítí, příšerky a celkový vodní prostředí! Nedávno mě naučili hrát Minecraft takže na tom začínám lehce ujíždět. :DD

Perfektní, schváleno.
Kopni do mě na chatu, prosím. Profil bude vytvořen někdy, snad brzo, každopádně už můžeš hrát.

Jméno: Sattiwa

Druhé jméno: -

Pohlaví: Samice

Náboženství: Víra v sedum

Datum narození: 2.3.2017 (4 roky)

Schopnosti:
Čas: +Teleport: Umím se teleportovat na místo na které myslím, které si představím.

Rodina:
Matka Ahri, šarmantní vlčice s vyrovnanou povahou, zemřela pár týdnů po mém narození. Slabou a vysílenou, jí zabil vlk útočící na naší rodinou smečku. Otec Xirim, impulzivní draví vlk, obránce, a vrozený vůdce. Umřel při obraně naší rodinné smečky, stejně jako matka.

Partnerství: - nic

Povaha:
Jsem nedůvěřivá k ostatním co neznám. Ale nejsem agresivní, spíše introvertní.
K mým blízkým hodná, přátelská a ochotná. Ale stále jsem ve střehu ke všem. Nesnáším zbytečné rozepře a hádky. Do boje bych šla jen když by šlo o moje blízké, nebojím se postavit se za smečku. Boji se nevyhýbám. Cesta za pomstou je pro mě velmi lákavá.

Minulost:
Otec se stal vůdcem smečky když zabil minulého Alfu. Má matka byla šarmantní vlčice, do které se otec zamiloval. Když mě matka porodila i s ostatníma sourozenacama. Netrvalo dlouho a po pár týdnech na naší smečku zaútočil syn bývalého Alfa samce, kterého otec zabil. Otec umřel v boji, matku která byla stále slabá po porodu, zabil jeden z nájezdníků který zatočil na naší smečku.

Teta mě i pár mých sourozenců zachránila. Odnesla nás do úkrytu nedaleko od boje naší bývalé skrýše. Takže můžu říct že mě vychovávala moje teta se strýčkem. Jenže trauma z dětství mě poznamenalo. Ani ne strach jako nenávist k ostatním. Poháněla mě touha se pomstít.

V mém vývoji se projevovali zvláštní schopnosti. Když jsem třeba měla nával vzteku, nebo rozrušení, najednou jsem se ocitla někde jinde. A jelikož jsem byla strašně smutná s toho že nevím kde jsem, ocitla jsem se zpátky odkuď jsem se teleportovala.
Neuměla jsem to ovládat ale časem jsem se naučila si představit místo a objevit se tamtam kde chci.

Jak šel čas tak jsem se odpojila od smečky mojí tety i od sourozenců. Něco mě táhlo tam do dálky. Nechtělo se mi být někde na stejném místě a stále se schovávat celý život.

Lovila jsem králíky a menší zvířata. Časem mi ale svaly začali slábnout, chyběla mi energie a smečka, a větší množství kořisti. Ale na složení jelena jsem sama nestačila ani předtím.
Ušla jsem několik kilometrů, tolik že jsem už byla slabá. Zesláblá jsem ucítila pach nové, neznámé smečky, doufala jsem že uslyší mé zoufalé vití o pomoc. A proto jsem došla až sem, ve víře že najdu pomoc a sílu se pomstít, ve víře najít smečku co mě přijme, novou rodinu.

Zajímavosti:
Důvěra se semnou buduje opravdu těžce, protože se bojím na někoho upnout. Stále mám strach že někoho mě blízkého stratím.

Vzhled:
Menší štíhlá vlčice, mírně osvalená. Jelikož jsem štíhlá, jsem velmi obratná a rychlá. Ale síla nepatří úplně mezi mé silné stránky.
Srst bílá jako zrovna padlí sníh. Přední pravá tlapka tmavší šedá až černá. Oči tmavě hnědé s jiskrou naděje. Pod očima tmavší kruhy jako kdybych byla ospalá. Ouška nahoru nastražená s tmavším odstínem.

O mě:
Hraju rpg psací hry na aragorn.cz. Tak si troufám říct že se umím pohybovat v těchto hrách. Bohužel tam není moc aktivních her. A miluju vlky, tu jejich svobodu, nespoutanost. Proto mě zaujala tato rpg.

Registraci nemůžu uznat, z těchto důvodů:
Druhá schopnost má být nemagická. Teleport proto nemůžu uznat.
(K času mám jen poznámku, že je u nás značně omezený.)
Povaha je příliš krátká.
Také doporučuji opravit pravopisné chyby - uznám to ale i s nimi.

Jméno: Aali

Pohlaví: samice

Náboženství: Atheismus

Věk: 4. 11. 2017

Schopnosti: Vítr + dokáže instinktivně bezchybně reagovat, aniž by o tom přemýšlela, prostě ví co má udělat. Dokáže naprosto ignorovat své emoce.

Minulost: Narodila se samotářské vlčici jménem Kora, která byla vyvržena z její bývalé smečky. Ona a její sestra Dani přežily zimu a jejich matka, přestože je milovala, byla na tolik zaslepená pomstou své bývalé smečce, že jim nedávala svou lásku najevo. Aali svou sestru milovala, ale byla zároveň její rival. Matka je naučila bojovat a nenávidět, a když jim byly dva, napadla svou bývalou smečku. Kora i Dani při tom přišly o život. Aali utekla s jizvou na tlapce a na čumáku. Pak se sama naučila přežívat. O rok později zabila rudého vlka, a pomstila tak svou sestru.

Povaha: Když je s někým, komu důvěřuje, je milá, vřelá, obětavá, laskavá a věrná. Většinu času se ale jeví jako samotářská, zahořklá, trochu arogantní, tichá a bezcitná. Má trust & anger issues, nesnáší vlky kteří si neváží toho, co mají a trochu pohrdá naivními vlčaty co vyrostla v bezpečí smečky. Ráda plave, ale nejvíc miluje svobodu a pocit, když běží loukou jen při svitu měsíce a cítí vítr v srsti. Její největší sen je létání. Nesnáší žáby. I když se přidala do smečky, je tak trochu rebel a ze všeho nejvíc si váží vlastní svobody. Má averzi k rudým vlkům.

Vzhled: Má dlouhou hustou jemnou temně šedou srst, která je na některých místech (tlapkách, očích, uších, ocase) skoro až černá a jinde (čumák, břicho) je spíš kovová. Při svitu měsíce se jeví skoro až bílá, a i normálně se stříbrně leskne. Na čumáku má jizvu, která se jí táhne přes hrudník a krk až na záda. Další menší má na noze. Její oči jsou žluto oranžové. Její tělo je trochu menší než je normální, ale ne o moc. Pružné, štíhlé, ale přesto svalnaté.

Minulost i povaha zní hezky, ale bohužel jsou moc krátké. Nemohu uznat. :(

Předem se omlouvám pokud jsem něco dopletla. Tak jednoduše se mi dlouho nepsalo, takže si myslím, že jsem beztak něco musela nějak poplést. :D Snad to není moc matoucí.

Jméno: Dahlia

Druhé jméno:

Pohlaví: samice

Náboženství: ateismus

Datum narození: 26. 8. 2017

Schopnosti: vzduch + šarm

Rodina:
matka - Amit
otec - Zomir
sestra - Dali

Partnerství:

Povaha:
Od pohledu elegantní vlčice, která k sobě ostatní jako magnet přitahuje. Snad je to jejím neustále příjemným pohledem nebo jak ladně se nese, ale i nejmrzutější povahy musí bojovat s nutkáním na ni promluvit. Tento dojem ani v konverzaci s ní neslábne. Je velice milá a přátelská. Pro někoho by tato úroveň vlídnosti mohla být až nechutná, přesto je těžké z ní odtrhnout oči. Charismatem přetéká až se to brzy může zdát jako maska.
Maska to dá se říct je. Není tedy pod ní chladnokrevná zmije, co tě touží v moment, kdy se otočíš zakousnout, spíše jako naivní štěně, které touží po pozornosti. Po tomto popisu by se mohlo zdát, že přátel má nad hlavu, ale opak je pravdou. Většina přes tento šarm nedohlédne a jen ji dokáže obdivovat a mluvit k ní s respektem, ač je třeba i mladší než oni. Tento postoj ostatních jí mrzí, přesto s ním spolupracuje, protože žije v dojmu, že její hravější stránka by je zklamala. S dětinštějšími vlky většinou náramně vychází, protože necítí potřebu se s nimi přetvařovat. Probouzí se v ní to vnitřní vlče, které si touží jen vynahradit své ne tak perfektní dětství.
Lhala by, kdyby řekla, že nemá ráda, když jí někdo opovrhuje. Většinou to bývají právě ti dříve zmínění mrzutí vlci. Nejraději by se jí vyhnuli, přesto je něco táhne k ní, a to je znechucuje a vytváří to vůči ní afekt. I tohohle si je vděčnější než toho nesmyslného obdivu. Cítí se konečně alespoň částečně pod někým. Fyzicky tedy slabší je a popravdě by se ani do nějakých bitek nehnala, protože je na to až moc vystrašená a hrozný cíťa, ale povahově se většinou zdá nad věcí.
Ano, jak už dřív bylo naznačeno je hrozně naivní a dětinská. Vždy s ní bylo zacházeno “v sametových rukavičkách”. To se na ní podepsalo tak, že o světě nic pořádně neví, protože po ní nikdy nebylo nic moc vyžadováno, než být takovým okrasným symbolem a tyto okrasné symboly si nehrají, což si potřebuje kompenzovat. Ohledně znalostí i dovedností je pozadu, ale je to opravdu jen tím, že nebyla ničemu tak vystavena, ovšem učí se rychle. Hledá někoho, kdo by jí byl lektorem.

Minulost:
Na jejím narození nebylo nic podivného. Jednoho letního dne jí její matka zkrátka přivedla na svět i s její sestrou. Už jako vlče měla svůj šarm a ostatní matky takový krásný bílý chomáček záviděly. Vypadala tak hrozně křehce, což u všech vyvolávalo pocit, že je potřeba se o ní starat. Celá smečka na ní hleděla jako na něco vzácného, což teoreticky je jakožto albín. Většinou by se to mohlo brát jako něco nepřirozené a děsivé, ale u ní to bylo vnímané jako něco až překrásného a vzhledem k tomu, že jakožto vlci o něčem takovém nemají nějaké vědecké znalosti, nad tím uvažovali jako nad zázrakem.
Brzy se stala chloubou, načež se s ní zacházelo tak, jako bychom mi vnímali chování poddaných k princezně. Je překvapivé, že to u ní nikdy nevyvolalo nijak egoistické chování. Naopak se cítila, jakože o něco přichází, když viděla svou sestru si hrát s ostatními, mezitímco ona nemohla málem hlavu z jeskyně vystrčit, aby si svůj přenádherný bílý kožíšek neušpinila. Nikdy se nedostala k činnostem jako lov a spíše jí bylo vnucováno, aby se chovala tak, aby byla první věc, co se ostatním vybaví pod slovem elegance. Kdykoliv se zachovala jinak se pod tlakem matky cítila jako zklamání
Tak rostla sice do krásy, ale do absolutní nepoužitelnosti. Je podivuhodné, že jí už dávno nebyl vystavěn nějaký oltář, protože opravdu se našli tací, kteří ji vnímali jako bohyni, přestože byla jen obyčejná nešťastná duše. Během svého pobytu uvězněna v jeskyni si povšimla pouze schopnosti vytvořit menší tornádka a obrazce za pomoci větru, což jí sloužilo jako jediná zábava.
Nepochybně byla ten oblíbený sourozenec, a to jí sestra vyčítala. Když jí jednou řekla, že ani pro vlastní život nemusela bojovat a jídlo jí je, jak bychom my lidé řekli, servírované na stříbrném podnose, tak se Dahlia rozhodla pro změnu. Ze dne na den zmizela, protože se rozhodla svůj život obrátit naruby a stát se skutečným vlkem, a nejen ozdobnou soškou. Schopnost lovu nepochybně postrádá, ale z toho, co od ostatních vypozorovala bylo dost natolik, aby se sice ve vyhublém stádiu, ale alespoň nějak, dostala sem.

Zajímavosti a jiné věci:
Jak se kolem toho celá povaha točí, tak by bylo opravdu dobré brát v potaz, že svým vzhledem upoutává pozornost. Dokážu si představit, že někomu se toto podaří nevnímat a ona by mohla reagovat ve stylu, že by si utvořila pouto, protože tou osobou není vnímána tak jako ostatními, ale většinou je to opravdu projeveno alespoň nějakou pozorností. V případě, že by tento faktor její postavy všichni ignorovali, tak by to mohlo poškodit ten charakter jako takový a nemělo by to význam. Nemusíte být hned jí posedlí. To samozřejmě ne, ale nějakým způsobem jí jen takovým způsobem vnímat. Je jen na vás jak to pojmete. Konkrétněji v povaze. c:
Taky je to Albín.

Vzhled: doplním - ještě dnes se dám do tvorby

O sobě:
Nevím zda to z mého vyjadřování jde poznat, ale jsem už nějakou dobu studentka. Já vím - šokující. Mám ráda prakticky jakékoliv umělecké činnosti, především tedy kresbu, kterou právě studuji. Trpg jsem hrála jako mladší a teď jsem si tak říkala, že bych se k tomu opět vrátila, takže nějaké znalosti mám. Snad nebudu nikomu vadit a naopak se s vámi spřátelím.

Schváleno.
Ozvi se na discordu, dostaneš roli, abys mohla hrát. :)

Jméno: Orion
Druhé jméno: -
Pohlaví: samec
Náboženství: Atheismus
Datum narození: 15.6. 2015
Schopnosti: Vzduch
Nemagická schopnost: ,,Splynutí se stíny”/ Nenápadnost. Orion se umí pohybovat nenápadně a neslyšně kdykoliv, je-li tma nebo příšeří.
Rodina:
Matka - Leara
Otec - Otce nikdy nepoznal
Sourozenci - Bratr Leo, Sestra - Cassia
(žijí v jiné smečce)
Partnerství: -
Povaha: Orion je velmi ostražitým jedincem. Má rád svůj klid, ale též se dokáže bavit. Občas je vznětlivý. Ale jen občas. Povětšinou se snaží držet své chování na uzdě. Dlouho se učil potlačovat své emoce do takové míry, aby mohl cokoliv říct a ostatní by tomu uvěřili. Tudíž je i poměrně dobrým lhářem. K prohnanosti má blízko liškám, avšak je více chladný. Pokud někomu něco udělá, svědomí ho moc netrápí. Kvůli své minulosti se ostýchá zapojit do jakékoliv skupiny či smečky. Z partnerství nikoho zatím neměl. Ani netuší, jak vlastně láska vypadá. Takže je možné, že se někdy v budoucnu dostane do milostného křížku i s nějakým vlkem místo vlčice. Bude nejspíš záležet na jeho prvním pohledu.
Orion se rád baví lovem zvěře, plaváním a též rád krade zásoby nepozorným smečkám či skupinám zvířat, které po cestě potká. Také rád stopuje a rybaří podobně, jako medvědi. Prostě se vlivem své minulosti naučil přežívat jak to jen jde.

Historie: Narodil se před pěti lety do vzdálené smečky tichých Hvězdonošů. Od smečky Měsíčního svitu se tato nachází pěknou štreku na sever, tudíž si zde musel každý vlk vybudovat dobrou imunitu už v brzkém věku.
Jeho matkou byla alfa oné smečky jménem Leara. Otce nikdy nepoznal a matka mu nikdy nechtěla říct jeho jméno. Orion měl také dva sourozence. Bratra Lea a sestru Cassiu. Všichni byli od začátku dobře trénovaní, jenže se na ně vlivem jejich pozice vyvíjel nátlak. Orion byl v tu dobu budoucím alfou, kterého si měli strší přetvarovat k obrazu svému, aby se měly budoucí generace co nejlépe. Do toho byl v oné smečce dospělý vlk se svými potomky. Chtěl si je prosazovat na alfu místo něj. Už od pohledu byl zlý a Ori si to i ve svých dvou letech dobře uvědomoval. Jednu osudovou noc, kdy musela jeho matka s bratrem a sestrou na noční hlídku, se onen zlý vlk připlížil do doupěte samotné alfy a pokusil se mladého Oriona vyštvat do divočiny. Ten se bránil a dokonce zjistil, že vládne silou vzduchu. V záchvatu leknutí a následné agrese vytáhl nepříteli z plic všechen vzduch. Chvíli se v bezdeší sápal po Orionově těle. Mladý vlk proto utrpěl dost jizev, které mu jsou doteď připomínkou jeho zbabělosti. Zpanikařil z toho, že zabil příslušníka smečky a tak utekl. Bloudil dlouhé dny, měsíce a roky, než se plně naučil žít v souladu s přírodou. Naučil se sám sem tam krást, plížit se ve stínech, lovit, rybařit a stopovat. Také se snažil zdokonalit svou moc. Dokáže tedy nyní odvést vzduchem pachovou stopu jiným směrem, úplně ji vypařit nebo tak zvládá mást i okolní zvuky.
Od doby útěku cestoval po pláních, lesích i horách. Nikdy se nezdržoval na jednom místě, protože tušil, že ho ostatní ze smečky budou hledat za to, co provedl. Vlivem toho, co se mu stalo, se snažil zabvit všech emocí. Nedělá mu tedy problémy zbavit se někoho, koho nezná. Nejednou se tak dostyl do potyčky s jiným vlkem a přidal si na tělo pár trofejí v podobě dalších jizev. Krom svých brzkých dvou let neměl nikdy žádný domov. Proto v duchu doufá, že by ho někdo mohl přijmout mezi sebe.

Zajímavosti:
Miluje vodu
Se vzduchem vyloženě čaruje (občas i z nudy)
Mívá záchvaty úzkosti při zmínce o minulosti. Nedělá mu však při tom problémy zbavit se někoho, koho nezná. (Možná i někoho, koho by znal. Kdo ví?)

Vzhled: Orion má šedou srst s pár světlejšími odstíny u očí, na uších a na ocasu. Pravé ucho je z jednoho z bojů z části utržené. Tělo má pokryté několika jizvami. Konkrétní jizvy přes oko jsou od vlka, který patřil do smečky Hvězdonošů. Zbylé jsou mišmaš různých bojů či potyček. Má modré pronikavé oči, které při používání jeho elementu mění barvu na kovově šedou. Jeho postava je vypracovaná z celkového samostatného života mimo smečku.

https://cdn.discordapp.com/attachments/759824261216075806/767800568658788372/image0.png